Dovoluji si nesouhlasit. Soused měl v rybníce s kapry a okrasnými kačenami 2 želvy někým vhozené prý cca před 12-14 lety a opakovaně každý rok je vytahoval při podzimním výlovu rybníka. Jedna byla G.ouachitensis, druhá byla Trachemys s. scripta. Obě tam zdárně fungovaly celou dobu a sousedovi docela lezly na nervy, protože je vinil z toho, že mu podhrabávají stavidlo a vypouštějí rybník. Což ta scripta takhle jednou z toho rybníka utekla a našli ji lidé po potoce asi 9km dál v další vesnici. A nechali si ji, protože ji soused už zpátky nechtěl. krom vypouštění rybníka je i vinil z toho, že občas sežerou nějaké káče - což jsem i viděla, ale myslím že káče bylo už mrtvé z jiných příčin a želva jen požírala jeho mršinu. Ouachiťačku mi soused dal nějak předloni na podzim při výlovu, byla to nádherná, perfektně rostlá samice s 21cm karapaxem. Já ji pak docela dobře prodala v Hammu Ale tolik k dlouhodobému nepřežívání a nedaření se u ostatních druhů..
Výjimky potvrzují pravidlo, proti tomu pochopitelně nic říct nemohu. Nicméně celý loňský rok jsem věnoval poměrně intenzivnímu studiu přežívání jak T.s.e., tak jiných druhů želv u nás, E.orbicularis nevyjímaje a výsledky jsou naprosto jasné.