Mořské budou mít logicky vyšší obsah látek, se kterými sladkovodní želva přijde asi těžko do styku a jejich organismus se s tím musí vyrovnávat. Jak, toť otázka. Osobně taky nekrmím slavnými grundlemi, neb to nejsou ty grundle (hrouzci ani mřenky), které byly známé za Karla IV., ale jde o ryby z brakických a slaných vod (ančovičky). Občasné zkrmení asi problém nebude, tak jako u všeho v malé míře.
U některých chovatelů (nevím zda německých či jiných) si troufnu říct kacířskou myšlenku, že jde čistě o záležitost byznysu. Pokud prodáváte mláďata musíte sehnat kupce, kteří jsou ochotni se o zvíře starat. Znám to sám - malou elegansku si kdysi z obchodu odnesl každý, komu prodavačka nacpala granule, pelety, sušené ráčky. Jednoduše proto, že to člověk otevře a nasype a nazdar. Když prodavač ale uváděl správnou potravu, kupců markantně ubylo (část z těch co neubylo to pustilo jedním uchem dovnitř a druhým ven s tím, že želvička vydrží nějaký pátek a děti přestane stejně bavit a co, vždyť stojí kilo). Když laik slyší, že má kupovat nějaké smrduté rybky, ty doma zabíjet a porcovat??? Zasírat si tím mrazák??? A co že krájet žížaly, no hnus velebnosti..
Souhlasím s tím, že na téhle stravě asi nebude nic špatného, pokud je to doplněk. Ideálně na dobu, kdy se o želvu (-y), stará někdo, kdo o tom ví houby a jsme rádi, že během naší absence (dovolená atd.) želva aspoň něco dostane. Stavět ale na patentkách, dafniích atd. se ale skutečně nedá, byť se to leckdy používá u novorozeňat jako startovací krmení. Nedovedu si představit, že 20-30cm želvám zkrmuji sušené dafnie, gammarus, nebo pakomáří larvy.