Když vezmete v potaz, že i laboratorní hlodavec dokáže po kousnutí vzácněji ránu zanítit (bylo by bláhové si myslet, že jsou všehoprostí), zkrmování divoce žijících zvířat bych se vyhnul obloukem. Jistě, stará literatura, kdy byla teraristika v plenkách také uvádí zkrmování sražených zvířat vozidly, ptáky zabitých o okení tabule, myší, hrabošů slovených do živolovek nebo na pastičky, ale tehdy byla doba jiná, dostupnost vhodného krmení jinde. V neposlední řadě je třeba myslet na sebe a svoje zdraví