Vipera xanthina

Osobní zkušenost s xanthinama nemám ale dovolím si ocitovat info z knížky D.Hegnera - Jedovatí hadi v přírodě a v teráriích, :

Areál: Západní a střední Turecko a některé ostrovy při západním pobřeží Turecka.

Popis: Svrchní zbarvení je šedé, světle hnědé nebo žlutavé, s oválnými skvrnami, které se často prolínají do klikatého vzoru. Počet těchto skvrn je 22-41 a jsou tmavě hnědé, stejně jako vzor na hlavě. Za okem jsou tmavé proužky. Ve středu těla je 21-25 řad kýlnatých dorzálií. Velikost je 70-100 cm, max. 120 cm.

Poddruhy: V.x.xanthina, u níž lze morfologicky odlišit tzv."severní" a "jižní" populace, které se od sebe poněkud odlišují stavbou těla, ale nemají statut samostatných poddruhů, obývá většinu areálu druhu. V.x.albizona byla popsaná v roce 1990 z turecké provincie Sivas a V.x.bulgardaghica (popsána o 5 let dříve) je z jihotureckého pohoří Bulgar-Dagh.

Biologie: Obývá kamenité lokality s hustou vegetací, často blízko vody. V horách se vyskytuje do výšek 1.700 m.n.m., výjimečně až 2.500 m.n.m. Loví zejména hlodavce,méně ptáky. Samice rodí v červenci až srpnu 10-20 mláďat, velkých okolo 20 cm.

Další info:

vipera_xanthina.htm - německy

http://herpetologia.waw.pl/herpetologia/gady/weze/g atunki/Vipera%20xanthina.htm - polsky

http://www.herp.it/indexjs.htm?SpeciesPages/ViperXa nth.htm - a tady nějaké fotky pro potěšení oka

Každopádně si dej pozor, pokud si je hodláš pořídit, jejich jed je docela silný

dovolím si s váženým kolegou polemizovat. Současná systematika oba zmíněné poddruhy bulgardaghica i albizona povyšuje na samostatné taxony komplexu xanthina spolu s nominotypickou V. xanthina, V. raddei a V. wagneri. Ops, málem bych zapoměl na tu nejvzácnější V. latiffi.
Vlastní "kantýna" je dělená pouze svým rozšířením a morfologií, jak píše kolega. I když i tady bych malinko poupravil ony populace na vysokohorské a "nížinné".
Co se týká vlastního chovu, je celkem nenáročný, jedná se o poměrně žravé a odolné hady. Úskalím je jejich mohutnost, rychlost a úžasná chuť se kdykoliv nasrat. Neváhají startovat z jakékoliv pozice a rychlost jejich výpadů je překvapivá.
K zdárnému prospívání potřebují docela tvrdé zimování (cca 5°C). U vysokohorské klidně i 5-6 měsíců, u nížinné 3-4 měsíce. Normální teploty kolem 20 - 22°C s lokálním výhřevem až ke 30°C. "Nížinné" formy dorůstají běžně kolem metru, ty z vyšších poloh kolem 600 mm.

Tak co se systematiky týká, jen jsem citoval danou litaraturu a díky za opravu, alespoň budu i já kapku chytřejší

Takže omluva vážený kolego. Nakoukl jsem do literatury a poupravuji svůj předchozí příspěvek.

komplex xanthina

-V. albizona
-V. bulgardaghica
-V. bornmuelleri
-V. wagneri
-V. xanthina

komplex raddei

-V. albicornuta
-V. latiffi
-V. raddei

a u V. xanthina se opravdu rozlišují formy severní a jižní které se liší folidózou, zbarvením a kresbou. Zvířata obou forem z větších nadmořských výšek se liší též velikostí. Viz výše.

Nedalo mi to a nakoukl jsem do de Smedta

Ahoj. Neměl jsem v úmyslu tu zasahovat do vaší debaty, ale nedá mi to se nezeptat:V.xanthina je obecně považována z toxikologického hlediska jako opravdu nebezpečná. V jednom z předchozích příspěvků je zde i varování na toxicitu xanthiny jako druhu.Nyní koukám, že v tomto komplexu jsou zařazeny i V.wagneri. Já jsem je před časem choval, a nyní už je nemám. Ale zajímá mi jak je to s toxicitou wagnerek. Je to srovnatelné s V. xanthina??? Já předpokládám, že ne (i vzhledem k menší velikosti V.wagneri).

Nemůžu sloužit, naštěstí mě nekousla ani jedna z nich (zatím), ale radeika i xantina zabíjí velmi spolehlivě a rychle. Wagíny mám cca půl roku a toxicita jejich jedu ve vztahu k velikosti jejich kořisti není relevantní. Nedá se z toho usuzovat skutečné působení jedu dospělého hada na člověka. Trutnau ve svých Jedovatých hadech popisuje, že po uštknutí v. raddei, pošla kráva. Vzápětí ovšem uvádí, že po uštknutí 35 cm raddejkou, utrpěl pouze silný otok palce a jeho léčení trvalo asi týden

On u toho samého druhu může být poměrně velký rozdíl v aktuálním množství jedu u konkrétního jedince, ještě závislý na zdravotním a fyzickém stavu, viz Petr Voženílek - Ty zmije, kde uvádí množství jedu získané od různých jedinců V. berus a přestože statistický průměr se blížil udávanému množství (okolo 10,5 g), byl ve vzorku rozptyl od tuším 2 g do asi 33 g. A to je ještě třeba brát v úvahu další okolnosti uštknutí. Takže jen ta samotná toxicita je sice pěkný údaj, ale poněkud zavádějící.

myslel jsi spíš mg, že