Ono pokud to opravdu není fobie, ale jenom iracionální strach, tak obvykle stačí ukázat, že to zvíře v reálu není takové, jak má člověk vsugerované. KOlegyně z práce měla opravdovou fobii z hadů a tam stačilo otevřít knížku s obrázkem hada a ona vyvalila oči, začala se třást a měnit barvu z bílé na zelenou a naopak. A nebyla ani schopná otočit stránku s obrázkem, začala fungovat, až když to udělal někdo jiný a ona už toho hada byť jen na fotce neviděla. To byl beznadějný případ...

zas na 2str. třeba moje matka taky dokázala neuvěřitelně vyšilovat, když viděla i jen užovku, kterých byla kolem domu spousta. Nebyla schopná se hnout, dokud had sám neodlezl nebo ho někdo nezahnal. Hady mi samozřejmě zakázala a já si je samozřejmě pořídila i přez její zákaz. Když to tenkrát po několika letech prasklo, vyhodili mě z domu i s hadama Abych se po pár letech i s hadama vrátila a když rodičům přijela návštěva, tak otec pronesl, že chovám hady...návštěva je chtěla vidět a já návštěvu nechtěla tahat do svého bytu, tak jsem přinesla nahoru flegmouše hroznu. Návštěva se na něj cacila, ošahávala ho, pak mi Vojta jen tak ležel na klíně, matka to sledovala nejdřív s vyvalenýma očima a pobledlým obličejem, ale když tam hrozna nikoho nezavraždil pouhou přítomností, tak si začla poposedávat blíž a blíž a najednou se ho sama od sebe dotkla ! Přejela po něm prstem a konstatovala, že je opravdu hebký a teplý, ale že je teda hroznej (načež následovala moje reakce že od toho to je hroznýš ). Od té doby se sice hadů pořád bojí, ale už tolik nevyšiluje, když je vidí a je schopná racionálně jednat, třeba sama odejít z hadí blízkosti

No a kamarádka (taková celkem svérázná paní ), která měla z hadů předtím taky celý život iracionální strach se to rozhodla vyřešit radikálně - prostě si na 1 z burz kam chodila prodávat šneky koupila mládě hroznýše. Do pytlíku jí ho přendal prodejce, z pytlíku do terárka had přelezl sám a následnou péči v terárku prvních několik dní obstarávali nehadofobní kamarádi. Po pá dnech koukání na hroznu v terárku mu kamáradka byla schopná sama vyměnit vodu a za dalších pár dní mu dát i myš. Následně se hada dotknout a sebrat boban. A bylo po strachu, z hrozny se stal její miláček