Odstranenie hadofobie u cloveka.

Můžu vám popsat svůj vlastní příběh. Od malička jsem se šíleně bála všeho,co nemělo nohy (hadů, housenek, žížal, červů). Opravdu jsem nevzala do rukou ani gumového hada, který mi děti dovezli ze školního výletu...Rozhodně to nebylo z mé strany žádné divadélko, prostě při sebemenším dotyku nebo blízkosti žížaly v hlíně jsem vykřikla na celé kolo. Mohla bych popisovat další zážitky (manžel rybář je používá jako návnadu na ryby),ale to by bylo na dlouhé povídání. Fóbie mě zbavil až můj dospělý syn, který se rozhodl, že mě jí zbaví šokem. Ve svých 21 letech si donesl domů malinkou užovku červenou. Byla to sotva 30cm velká tkanička,ale já jsem se jí fakt bála. Postupně jsem si zvykala (1x mu dokonce utekla z terárka a to jsem se chtěla odstěhovat,naštěstí ji v noci uviděl kocour a začal prskat,tak ji syn vrátil kam patří...).Asi po měsíci mě neustálým přemlouváním přiměl k tomu, abych se jí jedním prstem na chviličku dotkla. No nevěřila bych tomu, ale dnes - po půl roce - se jí už nebojím. Zjistila jsem, že je fajn. Dokonce jsem si ji zamilovala. Musím říct, že vůči žížalám, housenkám a červům mi fóbie zůstala. Žofku bych ale nikomu nedala, nastudovala jsem o ní spousty literatury,aby u nás netrpěla a dobře se jí žilo. Nikdo z lidí, kteří mě znali dřív, tomu nemůže uvěřit.Rozhodně ale doporučuji postupovat opatrně a pomaličku, jinak by to dotyčná nemusela přežít.

Vytáhnu starý téma, snad mě nikdo nebude kamenovat.Já mám fóbii z pavouků od doby, co mě před cca 8mi lety štípnul křižák, bolelo to jako čert a nateklo mi půl ruky-asi alergie, příčinu jsem nezjišt´ovala, dodnes je to místo citlivé.Od té doby když cokoliv vidím z více jak 4 nohama, tak mám strach, opravdový a nefalšovaný, rozklepu se, představím si, jak po mě leze , udělá se mi fyzicky špatně a jsem v háji....
Ale z jiného soudku, maminka mého kamaráda, starší paní v letech se celoživotně bála hadů a to dost, byli u mě na návštěvě a já zrovna čistila terárka a ona jestli si může na hady sáhnout, já že ano mám hady celkem klid´asy, tak nejdřív opatrně, zjistila, že nejsou slizcí ani studení, ale hebcí a příjemní, normálně, zeptala se, jestli ho může vzít do ruky, já že klidně, že je hodný, tak jsem v klidu vyčistila terárko, hada vrátila a tak to pokračovalo do vyčištění všech čtyřech-každého hada měla po dobu čištění na rukách a říkala jak byla hloupá, že se takových zvířat bála

Ono pokud to opravdu není fobie, ale jenom iracionální strach, tak obvykle stačí ukázat, že to zvíře v reálu není takové, jak má člověk vsugerované. KOlegyně z práce měla opravdovou fobii z hadů a tam stačilo otevřít knížku s obrázkem hada a ona vyvalila oči, začala se třást a měnit barvu z bílé na zelenou a naopak. A nebyla ani schopná otočit stránku s obrázkem, začala fungovat, až když to udělal někdo jiný a ona už toho hada byť jen na fotce neviděla. To byl beznadějný případ...

zas na 2str. třeba moje matka taky dokázala neuvěřitelně vyšilovat, když viděla i jen užovku, kterých byla kolem domu spousta. Nebyla schopná se hnout, dokud had sám neodlezl nebo ho někdo nezahnal. Hady mi samozřejmě zakázala a já si je samozřejmě pořídila i přez její zákaz. Když to tenkrát po několika letech prasklo, vyhodili mě z domu i s hadama Abych se po pár letech i s hadama vrátila a když rodičům přijela návštěva, tak otec pronesl, že chovám hady...návštěva je chtěla vidět a já návštěvu nechtěla tahat do svého bytu, tak jsem přinesla nahoru flegmouše hroznu. Návštěva se na něj cacila, ošahávala ho, pak mi Vojta jen tak ležel na klíně, matka to sledovala nejdřív s vyvalenýma očima a pobledlým obličejem, ale když tam hrozna nikoho nezavraždil pouhou přítomností, tak si začla poposedávat blíž a blíž a najednou se ho sama od sebe dotkla ! Přejela po něm prstem a konstatovala, že je opravdu hebký a teplý, ale že je teda hroznej (načež následovala moje reakce že od toho to je hroznýš ). Od té doby se sice hadů pořád bojí, ale už tolik nevyšiluje, když je vidí a je schopná racionálně jednat, třeba sama odejít z hadí blízkosti

No a kamarádka (taková celkem svérázná paní ), která měla z hadů předtím taky celý život iracionální strach se to rozhodla vyřešit radikálně - prostě si na 1 z burz kam chodila prodávat šneky koupila mládě hroznýše. Do pytlíku jí ho přendal prodejce, z pytlíku do terárka had přelezl sám a následnou péči v terárku prvních několik dní obstarávali nehadofobní kamarádi. Po pá dnech koukání na hroznu v terárku mu kamáradka byla schopná sama vyměnit vodu a za dalších pár dní mu dát i myš. Následně se hada dotknout a sebrat boban. A bylo po strachu, z hrozny se stal její miláček