To se neokouká, fascinující podívaná, nejvíc mě baví, jak to na začátku bere naprosto nelogicky (myslím lidskou logiku) nastojato, jiné užovky si to tak "nestěžují" a ještě se mi líbí, jak nakonec frajersky "vyblinkne" skořápku, to dělají jinak jenom climacophory (taky mají podobně vytvořené "trny" na krčních obratlech), ostatní vejcožravé užovky to dlabají i se skořápkou.
Pro mostečáka: Tak předpokládám, že myslíš Dasypeltis scabra, pro kterého se tento český název užívá, protože afričtí jsou vlastně až na jednoho všichni. Teoreticky některé populace údajně v přírodě musí hladovět až 11 měsíců a jen cca měsíc mají na pořádný výkrm, ale to už je spíš extrém, ve většině areálu hnízdí ti menší ptáci, kterých se to týká, dvakrát, takže jak jsem psal už před tím mají takové žravé jarní období a většinou ještě jedno na podzim (pokud jsou z jižní části areálu na jižní polokouli, tak je jaro na podzim a obráceně, ale i importovaní jedinci si rychle navyknou na naše období, protože chca nechca na ně působí prodlužování a zkracování dne). Jinak ale nevidím problém v tzv. "Voženílkově způsobu" (Petr jistě odpustí, že jsem to po něm pojmenoval), tzn. jednou za měsíc lapnout vejcožrouta a jemně mu zasunout do krku katetr (sondu, hadici) a pomocí injekční stříkačky do něj natlačit rozšlehané slepičí vejce v množství rovnající se jedné snovačí snůšce. Kupodivu z toho vejcožrout nemívá nějaké zvlášť velké trauma, spokojeně roste a chovateli odpadají starosti se sháněním dostatečně drobných vajec a vyvaruje se balancování na hraně zákona při vybírání hnízd v blízkém i dalekém okolí.
Jinak údajně nepohrdnou ani vejci hadů, např. vejce užovky domácí - Boaedon fuliginosus (Voženílek, 2002), ale zkusmo nabídnuté vejce želvy T. graeca nechal bez povšimnutí (Voženílek, 2002).