Všechno jde, když se chce, ale nemnoží se zrovna jako na běžícím páse, takže vzhledem i ke krátkověkosti importy zdaleka padají rychlejš než se množí. Pokud by se tomu člověk opravdu věnoval, tak by se to dalo, ale na začátku potřebuje dostatek dospěláků nebo raději i nějaké dorostence z importu, aby to dal zdravotně do kupy, udělal chovné skupiny atd. a po pár letech může říct, heureka mám to, už jsem odchoval o dva kousky víc než jsem přivezl... Jde o to, že tahle zvířata, ač jsou nesmírně zajímavá chovatelsky a řekněme herpetologicky, nejsou moc atraktivní tržně = narveš do nich víc než z nich dostaneš (je to surově řečeno, ale je to tak), takže si s nima hraje jen nějaký fajnšmekr, kterého baví a než, aby dělal chovný program na jeden druh, který pošlape (jakžtakž) a časem se dostane normálně mezi lidi (z nicž si toho většina nebude vážit a padnou jim...) a fajnšmekr si bude moct říct - jsem dobrej, tak raději chová dva páry od několika druhů, z nichž polovina nejede, čtvrtina jakž takž na svým (co se týká počtů kusů) a 1 až 2 druhy se trochu množí (což bohatě stačí tak na pokrytí kamarádů a zapálených nadšenců, kteří jsou jakous takous zárukou, že se budou snažit chovat dle nejlepšího vědomí a svědomí).
On třeba E. modestus (a vůbec většina eirenisů) nebude až tak problematickej, obzvlášť povede-li se do další generace (nejlépe alespoň druhé), ale bude chtít své ad podmínek včetně "pseudohibernace" a krmení (cvrček zasytí, ale nenadchne). Kdybych měl ještě někdy šanci, tak do nich půjdu, kdysi jsem měl 5 kousků a byli bezvadní, akorát jsem tenkrát měl pocit, že nemohu být bez korálovek a šli z domu za pár stokorun, aby bylo na "exotiku".

Sumasumárum - import je u Eirenisů problém (a ani mi to nepřipadá jako šťastný nápad) a odchovů poskrovnu. Ta Amerika je importně schůdnější, ale taky to pro importéry není kdoví jaké terno. Odchovů je u těch amíků v evropě taky minimum.