Pokud někdo nazývá po 12ti letém "chovu" horsfieldku - "želva pouštní", tak o úplně kvalitní péči tak trochu pochybuji a o správné péči o importované mládě pardalisky tím více. Neříkám, že by nemusela uhynout tak jako tak, ale... stačí mě, když slýchám, jak většina "vlastníků" (schválně nepíšu chovatelů) želvu krmí a jak ji mají ubytovanou (pokud vůbec). O čem většinou pochyb není je láska k želvičce, bohužel většinou spíš "láska opičí" a ta jak známo ke kvalitě chovu moc nepřispívá. Omlouvám se za svůj výlev, ale někdy to holt ven musí.