veleštíři jsou už všichni pohromadě...vsadil jsem na aplikaci z publikace Srovnávací psychologie a etologie - Bičík, Fraňková - vysokoškolská učebnice Univerzita Karlova...a na Eduarda Willsona..zakladatele sociobilologie. Nikoli na konvenční kritéria, co je a co není psychologie, což je debata na úrovni 19 století stejně jako debata o nadstavbě v oblasti kultury.
K menším veleštírům jsem přidal větší. Větší šli do nového cizího teritoria. Domácí byli o tolik menší, že nemohli ohrozit vetřelce. Malý původní veleštíři se stejně zkrývali stále někde pod miskou květináče..a prakticky se meměli potkat. Zezačátku jsem obě dvojice krmil mimo terárko a odděleně. Asi po týdnu si společně všichni vybudovali velkou noru pod květináčem. Vyztužil jsem větvičkami základ pro uložení květináče. Když jej odklopím mohu snadno všechny zkontrolovat. V terárku jsou cvrčci, kteří jsou večer pravidelně loveni.
Při seznamování a soužití veleštírů vycházím z předpokladů, že neznám principi vzájemné identifikace a zajišťoval jsem pachovou a feromonální výměnu informací. Krmení jsem přenesl mimo společné teritorium, aby nebylo spojováno s potravou.
DaLI