Mohu jen souhlasit s VH, pokud by se někomu z "venčitelů" dostal do péče opravdu "divoký" had z přírody, jistě by ze svého počínání provozovaného v jejich případě s již poměrně "domestikovanými" druhy a odchovanými jedinci (převážně guttaty, lampropeltisky, hrozňové) ustoupily. Nedovedu si představit, že bych pravidelně stresoval např. štíhlovky H. hippocrepis, které při jakékoliv manipulaci neváhají kousnout a trvá jim dost dlouho než se pak zklidní, většinu času jsou v úkrytu a opouštějí ho jen výjimečně (krátké vyhřátí, pokud je v místnosti klid, noční slídění po potravě v případě hladu, lov a žraní většinou také v úkrytu). Prostě se chovají jako divocí hadi a domestikovat se dají opravdu jen obtížně. On je rozdíl v chovu většiny divokých hadů a jedinců, kteří jsou už odchováni v péči člověka (mnohdy už po více generací) a zdaleka nejsou, tak plaší jako jejich divocí soukmenovci. Takže proplázka v případě zvyklého hrozni nebo guttky nebývá provázená takovým stresem (většinou téměř žádným) a jsou schopni i mimo terárium být v klidu a třeba i lovit, což v případě těch "divokých" - importovaných nepřipadá příliš v úvahu. Samozřejmě záleží i na druhu hada, někteří i z importu si mohou poměrně rychle zvyknout na manipulaci (zářným příkladem může být P. regius), většinou to vyplývá z jejich klidné povahy i v přírodě. Naopak jiní setrvávají plaší a hůře ochočitelní i v případě odchovaných jedinců (např. E. carinata). Navíc závisí i na konkrétní povaze každého jedince (ne každá carináta musí být divoká a ne každá regiuska musí být nekousavá, i když většinou tomu tak bývá, výjimky existují.).