Navštívili jsme lokality jak battilifera tak i taylori. Pro battilifera by se dali + - zobecnit tyto podmínky: méně aridní oblasti, půda hlinitopísčitá - nebo hlinitá (málokdy pouze písčitá), defakto savana s akáciemi (a ostatními stromy), poměrně hodně travinaté oblasti, vysoké nadmořské výšky - okolo 1600 m n.m a výš. Pro taylori poměrně podobné (charakterem), ale vždy písčité, místy kamenité, ale spíše jemnozrné, opět můžou být stromy,ale spíše nízká křoví. Nižší nadmořské výšky, v podstatě do 1600 m n.m. (alespoň tam, kde se oba druhy "potkávají". Mezi rozšířením obouch druhů není žádná bariéra a rozšíření je určováno nadmořskou výškou a změnou vegetace a hlavně typem půdy (viz. výše). Taylori je výrazněji suchomilnější a teplomilnější. Oba druhy se nevyskytují v kamenitých skalnatých biotopech, které osídlují jiné druhy agam z té oblasti (Agama spinosa, A. rueppeli, Acanthocercus phillipsi). My jsme byli v době, kdy je zde největší suchu a poměrně chladno (přes den teplota okolo 30 C a v noci cca 10-15 C). Na agamách bylo vidět, že zimují. Až na úplné vyjímky (jedno mládě taylori) jsme je neviděli přes den aktivní. Vždy byli v noře pod kamenem nebo pouze v noře. Hlavní úkryt agam jsou samozřejmě nory (buď sólo nory nebo nora pod kamenem). V měsících květen až červenec je v oblastech o cca 15-20 C vyšší teplota a poměrně vlhko (období dešťů). Agamy jsou v tuto dobu aktivní a pobíhají venku. Jakmile se cítí být ohrožené, tak zalezou do nory a vám nezbývá nic jiného, než kopat. Agamy jsou v norách vždy ve vlhké části, tzn. tak hluboko, až tam je vlhko. V místech kde mají vhodné niky a není tam žádná jiná agama dominantní, tak jsou velmi hojné.