chov želvičky

No pokud máš na mysli evropskou suchozemskou želvu, tak nejspíš Testudo horsfieldi.

Jen poopravím.....Agrionemys horsfieldi je spíše považována za asijský druh (oblast výskytu je Čína, Afghánistán, Kazachstán, Uzbekistán, ze severu Rusko, z jihu Pákistán.....). A její chov vzhledem k zimnímu i letnímu spánku není zdaleka tak jednoduchý a "zábavný" jak u těch "evropanek". Optimálně ti prospí zimu a ještě cca. 2 měsíce v létě.....pokud bude mít možnost.....
A podobně veliké nezimující existují ale pro začátek by ti je asi nikdo nedoporučil.....

Existují, ale méně dostupné, drahé a náročnější. Existují pochopitelně i býložravé vodní želvy (teď mě napadá jen Hieremys anandalii, ale ta je veliká). Perfektní jsou klapavky (Sternotherus odoratus), vodní želvy, které nepřesáhnou 14 cm, ale ty jsou masožravé. Pochopitelně by se ten hmyz dal "obejít" a krmit je třeba drobnými plži, rybkami, syrovým masem, dokonce se pro vodní želvy doporučuje želatina, do které můžete namíchat prakticky vše i vitamíny. Další výhody klapavek jsou, že se sluní jen minimálně, takže nejsou tak citlivé na nedostatek UVčka jako jiné želvy, díky své velikosti jim stačí menší nádrž (pochopitelně, ale musí být dostačující), navíc nepotřebují nijak extrémě vyhřívat - stačí pokojová teplota vody i vzduchu.
Další zajímavé želvisko je Geoemyda spengleri. Drobná suchozemská, ale rovněž velice vlhkomilná želva, ale u ní se, co se týče potravy, asi hmyzu vyhnout nedá...
No a ze suchozemských dosahují ještě menších rozměrů třeba Geochelone elegans...

Menší eleganska není (ve srovnání s horsfieldkou), eleganska se pohybuje v rozmezí 20 - 30cm, horsfieldka je průměrně uváděná cca. 15 - 26cm. A elegansky jsou docela oříšek i pro ostřílené chovatele, obecně se nedoporučují začátečníkům (myšleno v dobrém, každý někdy začínáme....)
Jinak margináty jsou nádherné a velice dobře chovatelné....ale já osobně želvy obecně bez venkovního výběhu vidím velmi nerada.....u marginát to platí dvojnásob.....

A co třeba testudo graeca terrestris? Dospělá samička dorůstá cca 16 cm, jsou vhodné pro chov v akváriích, ne pro venkovní výběh. Nezimuje, takže odpadá část starostí... Jinak podmínky pro chov jsou srovnatelné s "evropany" chovanými doma.

Ano, tyhle želvy podle mého názoru jsou velikostně "optimální". S chovem v "akváriích" - pokud mám chytat za slovíčko - nesouhlasím, kdyžtak v teráriích, idálně želví stoly apod. S tím, že není vhodná pro venkovní výběh ale nesouhlasím....alespoň balkonový výběh by jistě neuškodil.....

ok, nechám se ráda poučit
Chovatelka, od které mám své "Jordány" doslova píše, že nejsou vhodné pro chov ve venkovním výběhu. Slunění při pěkném letním počasí samozřejmě ano. Jinak je mám, stejně jako ona doma. Jsou to její odchovy, takže předpokládám, že ví jak na to. Každopádně budu ráda, když se podělíte o další informace, protože o želvách tohotu druhu a lokality se na webech toho moc najít nedá.
Díky.

Poměrně malé, nezimující, chované vevnitř, velmi zajímavé, hezké a svým způsobem snadno chovatelné a i poměrně dostupné jsou Malacochersus tornieri.
Bíložravé vodní želvy jsou např. Podocnemis unifilis (sice trochu velké, ale dá se to - cca do půl metru karapax, vzácně tedy i víc), budou k mání teď v Ládví (buď budu u stolu já nebo kolega - šéf), je to náš odchov ze zoo Plzeň, teď cca 10 cm krunýřek.

Pro někoho, kdo má možnost tak 2 m na 1 m terárium, by byly vhodné moje Indotestudo elongata, malajské nezimují a v dospělosti mají tak 30 cm a 3 kg.

K těm terrestriskám.. Mám chovnou skupinku pěti importovaných želv a při přendání do výběhu se vždycky objevily problémy s rýmou a zápalem plic. A to i když bylo počasí podle mého mínění vhodné. Odchovy budou pravděpodobně v tomto směru odolnější a klidně bych to s něma v teplém období ve venkovním výběhu riskla. Každopádně to jsou pro domácí podmínky a chov v teráriu nebo želvím stole moc zajímavé želvy. Malý vzrůst, atraktivní vzhled.. Škoda, že se nenabízí žádné odchovy.