treba se ozve Petr60Zelv, a nejak ve zkratce ty nejdulezitejsi informace pripoji.Co se bakteriálních infekcí týká, v pitevních zprávách bývá obvykle zapsána jako příčina úmrtí infekce bakterií Aeromonas aeruginosa. To je jen tak mimochodem nesmysl, tenhle druh bakterií je u želv prakticky všudypřítomný a patrně jen osídlí tkáně uhynulého zvířete nebo zvířete s imunitou už zcela rozvvrácenou a nefunkční. Podávání antibiotik naslepo bez konzultace s opravdu schopným veterinářem má zpravidla negativní efekt.
Taková ta "rýma", kterou mívají suchozemské želvy (zvláště pouštní) velmi často, může být způsobena celou spoustou patogenů, namátkou Mycoplasma agasizi (poprvé identifikováno u Gopherus agasizi), různé plísně nebo kvasinky, herpetické viry a kromě bakteriání infekce je popsána i reakce sliznice (podobná alergické) u Geochelone elegans na roztoče (i kousky uhynulých).
Infekce plísněmi a kvasinkami je patrně dost častá, nepříjemné je, že antimykotika jsou oproti protibakteriálním antibiotikům mnohem toxičtější a žádné zvláštní údaje o léčbě želv s jejich použitím jsem nenašel.
U kožních infekcí je možné použít buďto Fungicidin mast nebo Dermazin, u ložisek vlhké plísňové hniloby se doporučuje ošetření roztokem Manganistanu draselného po odstranění nekrotických tkání. U silných kožních infekcí u vodních želv je možné použít přípravky pro akvarijní ryby na bázi koloidního stříbra, pro suchozemské je to ale velmi nebezpečné. Jako prevenci je u vodních želv možné použít roztok rašelinového výluhu (huminové kyseliny) nebo odvar z již použitého čaje (tanin). Kožní projevy plísní se projevují zvláště při nevhodné (nízké) teplotě, nedostatku ultrafialového záření a při nevhodném substrátu v teráriu nebo mizerné kvalitě vody.
Plísňové nebo kvasinkové infekce vnitřních orgánů (poměrně časté u plic) jsou ryzí průser.
Jisté nezanedbatelné výsledky mívá při léčbě MVDr. Tomáš Vopršálek, který používá nespecifickou (možná spíše semispecifickou) popudovou imunoterapii.
Infekce mykoplazmaty je problém, mykoplazmata jsou sice citlivá na antibiotika Tetraciklinové řady, ale patogen jimi není vyhuben, jen potlačen. Identifikace je obtížná, v období perzistence (bezpříznakově probíhajícího onemocnění) je časté, že i PCR diagnostika dává falešně negativní výsledky (kontakt na laboratoř tato vyšetření provádějící má MVDr. Jan Hnízdo). Mláďata od nakažených zvířat by měla být držena zcela separovaně a to zvláště od rodičů (nikde jsem nenašel, jestli se mohou mláďata ve vejci nakazit). Zvíře s pozitivní identifikací musí být pak drženo v "long-life quarantine" - tedy v doživotní karanténě.
Infekce viry je jedním slovem průser. Zatím byly identifikovány Herpes-like viry, Ranaviry (způsobují zaostávání v růstu a chátrání), Iridoviry a Poxviry. Nejvíc údajů je o infekcích Herpes-like viry, mohou způsobovat obtíže připomínající rýmu, ale i tvorbu lymfomů v těle a pár dalších zábavností. Opět je zde problém s falešně negativními výsledky během i hodně dlouhých období perzistující infekce. K léčbě jsem nenašel prakticky nic, možná by šlo zkusit experimentálně použít imunoterapii pomocí Poly(I)Poly(C), napodobující přítomnost dvojvláknové RNA a startující složky imunity odpovědné za protivirovou imunitu. Při infekci smíšené skupiny Geochelone (Chelonoidis) chilensis a Geochelone (Chelonoidis) carbonaria vyhynuly veškeré "chilensisky". Opět platí to, co bylo řečeno už u mykoplazmatické infekce (MVDr. Hnízdo pro kontakt laboratoře a "long-life quarantine").
O patogenech je i volně na internetu k dispozici pro lidi znalé angličtiny dost materiálu na půl roku čtení. Obecně se dá říci, že po odléčení případných parazitálních infekcí by měla zůstat zvířata z problematických zdrojů, zvláště z odchytu, v karanténě po dobu minimálně dvou let, než by byla připojena ke zvířatům z jiného zdroje. Výhodou je, že želvy jsou relativně dlouhověká zvířata...
