Ještě si dovolím dokreslit kontext, abyste lépe pochopili, do jaké až paradoxní situace se může dostat člověk, který přišel k želvě prakticky ze dne na den (nebyla to až tak jeho volba), ale zase když už se to stalo a ke zvířátkům má celkově kladný vztah... Takže sedne k netu, projde pár webů, pár fór a nasbírá ty nejzákladnější rady.

Jeden z prvních poznatků byl, že želva když je spokojená, natáhne všechny nohy a moc nevnímá - stav do jisté míry se shodnými znaky jako v popsané situaci. Kdepa by mne napadlo, že si to nebožačka neužívá, ale naopak kolabuje...

Nevymlouvám se, neomlouvám se, jen prosím o toleranci - chybami se člověk učí. A kdo je nedělal, ten je dělá dodnes... vlastně ne, to se týká něčeho jiného.