1+
Tady musím souhlasit. Je určitě rozdíl chovat hada, který je na lidskou přítomnost zvyklý již od mala, jako jsou právě krajty a hrozníši a chovat hada, který ani po X generacích v zajetí snášet ani vyhledávat lidský kontakt nebude. Myslím, že pokud se člověk postará o to, aby při manipulaci nebyl had vystaven průvanu, velké změně teploty a pachům dalších domácích zvířat, které by ho mohly rozrušit a vystavit stresu, určitě není na škodu využít potencionální klidnou a dá se říci "komunikativní" povahu "zdomácnělých" hadů a naučit se vedle nich žít tak, aby se cítil dobře jak had, tak chovatel a jejich vztah nabízel oboum stranám svoje výhody. Pochopitelně odsuzuji "chovatele", kteří si pořídí co největší možné hovado jen z důvodu, aby jej mohli tahat mezi kamarády a být za "borce" a absolutně se nestarají o to, zda se had cítí dobře a jak takové zacházení snáší.
Ostatně, můj krajťák umí dát svojí nepřízeň k jistým situacím silně viditelně najevo a jelikož se při puštění i manipulaci chová naprosto klidně, soudím, že mu to nijak nevadí a tudíž mu nepůsobím nic, co by mu mohlo ublížit. Rozdíl je vytáhnout hada násilím z terária a do společného kontaktu jej nutit, nebo mu umožnit opustit terárium a nechat ho, aby společný kontakt vyhledal sám, a že můj krajťák se při vypuštění vždycky přijde podívat, co zrovna dělám a vyleze si ke mě do klína často dobrovolně.
Ostatně, všeho s mírou a vždycky se přizpůsobit hlavně náladě a potřebám hada a nenutit jej do ničeho, co je mu nepříjemné. O tom přeci chov jakéhokoliv zvířete je, zajistit mu co nejlepší život a případně využít možného kontaktu, který nám daný vzorec chování zvířete nabízí. Bohužel, některým "chovatelům" jejich sobeckost nevezmete a vždy se najde někdo, kdo bude manipulací činit stres zvířatům, kterým je to nepříjemné.