To jsou profíci a hadi zřejmě taky nejsou žádní začátečníci
K "ochočování" : pozorování chování zvířat je moje hobby a právě jako začátečník objevuji svět hadů.
Je evidentní , že každý jedinec ač stejného druhu , má trošku jinou povahu . Formují ji jak vrozené reakce na podněty - již zde jsou rozdíly v závislosti na nastavení prahu podráždění nervové soustavy , tak vliv prostředí, množství podnětů , učení , zkušenost atd.
Na stejný podnět bude u jedinců stejného druhu podobná reakce , ovšem s různou intenzitou podle jejich povahy. Intenzitu reakce vyjadřuje škála rychlosti střídání vzruchu a útlumu (cholerik.......až flegmatik) .

O "ochočení" typu přilnutí k chovateli , tak jak je známé na základě " vtiskávání" u teplokrevných živočichů nelze u hadů uvažovat ,protože nic takového u nich neexistuje . Je pouze možné předpokládat , že při častém opakování stejného podnětu nebo rituálu může nastat útlum = zvýší se práh citlivosti pro podráždění nervové soustavy a očekávaná reakce se nedostaví. Jen zesílený nebo pozměněný podnět opětovně vyvolá původní reakci .
U uměle odchovaných jedinců , zvláště po několik generací ,lze očekávat také jistou deformaci přirozeného chování z důvodu nesprávných , nedostatečných nebo neznámých podnětů , které jsou nutné pro spuštění vrozené reakce .

U běžně chovaných druhů je zhruba známo a popisováno , jak reagují a jaký mají charakter .
U živých organismů to ovšem nelze nikdy brát jako bernou minci , což je zásadní zvláště pro laiky , začínající s chovem čehokoliv ,nikoliv jen hadů .Může se stát , že u "klidného " druhu najdeme agresivní jedince (choleriky) a naopak u druhu "agresivního" se občas najde kliďas (flegmatik).
Je pouze na člověku , jak ke zvířeti přistupuje , jaký má pro něho cit , jaké má znalosti , zkušenosti apod.
Je důležité poznat nejprve povahu zvířete a na tomto základě zvolit způsob zacházení s ním .Přitom je nutné respektovat další faktory , jako např.nasycenost , období svleku ,rozmnožování stejně jako mít stále na paměti , že zvíře je naprogramované k určitým reakcím .Jelikož my sami chybujeme, můžeme jen nepatrně změnit nevědomě podnět a utlumená vrozená reakce se náhle a nečekaně objeví To se koneckonců občas stává i u domestikovaných teplokrevných zvířat a neznalí lidé se tomu diví.
Není-li zvíře povahově způsobilé k lidskému experimentování , není dobré ho k tomu nutit a trénovat , vede to ke stresu a následnému pravděpodobnému onemocnění až konci z něj .
Naopak , je-li klidné , zvědavé a samo se ke spolupráci nabízí , není asi trestuhodné dopřát si občas a za jistých podmínek jeho poznávání i mimo terárium ( pokud to není zvíře jedovaté )