Říká se tomu Hrabanka též listovka, aspoň u nás.
Je to vlastně vrstva narušeného listí mezi humusem (zemí) a horními ještě nenarušenými opadanými listy, v praxi ji nabírám tak, že odhrábnu vrchní vrstvu nejméně narušeného listí a pak si naberu vše až po zem. Jelikož v tom je mnoho drobných bezobratlých, kterých se potřebujem zbavit, tak to nechám rozprostřené proschnout a hmyzáci se zdekujou (hlavně to chce zbavit se dravých střevlíčků a pavouků apod., kteří by si na malých larvičkách nebo vajíčkách pochutnávali) a nebo se to naopak zaleje vodou a nechá několik dní "macerovat" bez přístupu vzduchu (to je účinnější), pak se to nechá uschnout a podrtí na jemné menší takové rovnoměrné kousky. Pro zlatohlávky se používá většinou ve směsi se zeminou a třeba i trouchem (u nosorožíků je trouch zásadní, snad jen ti relativně nejjednodušší na chov - Xylotrupes gideon ho tolik nepotřebují). Nejlepší hrabanka je podle mých zkušeností buková, ale lze použít i dubovou nebo i z jiných listnáčů, podle mých zkušeností a znalostí je při použití bukové dosaženo u většiny běžněji dostupných zlatohlávků nejlepších výsledků. Používají se i jiné komponenty do směsí, třeba drnovka, piliny, písek, kusy měkkého dřeva, kompost, trus býložravců aj., ale u většiny běžných druhů vystačíte jen s hrabankou, trochou hlinitého substrátu a u nosorožíků s trouchem a pro lepší možnost kuklení je vhodné, aby tam měli (nosorožící) kusy měkkého dřeva, ale zakuklí se i bez nich, jen budou kukly zranitelnější.
Substrát se obměňuje podle toho, jak je sežranej larvami a nahrazen jejich trusem .
Třeba já upřednostňoval způsob chovu ten, že jsem měl skupinu brouků v plastové bedně a po několika týdnech, když tam byla už vajíčka nebo drobné larvy, jsem prostě brouky přendal do nové bedny a u larev pouze doplňoval čerstvou hrabanku. Samozřejmě záleží kolik larev v jakém objemu máte, některé je třeba chovat jednotlivě (tuším rod třeba Chelorrhina), protože jsou kanibalistické, ale i těch, co se nežerou je třeba, aby jich nebylo v litru substrátu přehnaně moc, jinak se mohou navzájem zbytečně poraňovat. U větších druhů je asi vhodnější je mít jednotlivě i pokud si neubližují, člověk má větší kontrolu a nehrozí třeba poškození kokonu zakuklené larvy ostatními ještě nazakuklenými spolubydlícímí, tam se spíš vybírají jednotlivé larvičky a umísťují samostatně v menších krabičkách. U menších druhů, kde šel počet larev do desítek až stovek (Pachnoda, Eudicella) to člověk zas tak nehrotí, tam jich může být třeba ve 2-3 litrových kyblících bez obav několik desítek.
Je to trochu z rychlíku, spíš teda z expressu, ale to časem doladíme podle konkrétních druhů a situace .