Co s nalezenou Testudo hermanni - legislativne?

Za sebe mohu doporučit přímo komunikaci s oddělením životního prostředí via Mail: HNÍZDILOVÁ Lucie, Ing.
S touto paní jsem vykomunikoval vše, co jsem potřeboval ohledně toho, jaké papíry mi musí dodat člověk z burzy v Hammu, aby to v ČR bylo v pořádku. Paní byla velice vstřícná a odpovídala mi obratem!

Dovolím si vyjádřit můj osobní - do byrokracie s chovatelstvím nezasvěcený - názor... Záleží jaké má daný člověk s želvou záměry, pokud neplánuje zapojení do chovu, příp. není chovatelem, který by veřejně prodával své odchovy (i jiných druhů zvířat), tak bych se na "papírování" vykašlal. Nikdo mu želvu jen tak kontrolovat nepřijde, to by musel vědět, že ji má a mít pro to důvod.

Jinak bych čekal, že na veterině, kam ji vzal by mu mohli informace o hlášení dát. Jen tak mimochodem choval jsem T. horsfieldii a má želva pocházela ze zverimexu, a z doby, kdy dokladem byl pouze "paragon" A ten jsem někde ztratil, resp. ho rodiče někam založili... Nicméně jsem žil celé roky v úzkosti o zdraví mé želvy, protože jsem se bál, že mi ji na veterině zabaví, protože na ni nemám doklady

Možná jsem se bál zabavení zbytečně, když Vašemu kamarádovi neřekli nic a želvě pouze zkontrolovali (ne)přítomnost chipu a nenahlásili to na příslušný orgán.

Diky za reakci, ja mu v podstate poradil to same = pokud neplanuje nejake odchovy tak ze radej neresit aby nenarazil na nejakeho blbce. Zelvu ma jen tuhle nalezenou (maji psa a žako papoucha, takze vztah k zviratum ma), zaridil ji myslim rozumne terarium a prostudoval na netu co a jak - verim ze se bude mit u nej dobre.

Pokud je mi známo, tak veterině do toho nic není. Nemá to co hlásit. Vy tam jdete se zvířetem jako pacientem, tím to končí. Váš uvedený postup u T.horsfieldii bych až tak nedoporučoval, v podstatě - pokud ji máte ještě nyní, máte štěstí, že byla zase vyňata, resp. přeřazena mezi zvířata, kde se nevyžaduje byrokratické přihlašování zvířete, nicméně stále musíte umět dokázat její původ, což platí nyní pro všechny T.horsfieldi v chovech. T.hermanni si stojí naprosto jinak, stačí blbé vztahy se sousedem, nebo mít opravdu dobrého "kamaráda" a v brzkém čase můžete dokazovat, jak jste k ní přišel, proč jí nemáte registrovanou, kde má "CITES" atd. Jde zkrátka o to, na jaké debila v okolí narazíte, nebo komu se pochlubíte. Já vím, zní to jako scifi, ale znám případy, kterým z toho následně veselo nebylo. To k tomu důvodu, který mít ani nemusíte, ale může ho mít někdo z okolí. Tedy pokud se někomu bude novopečený majitel chlubit želvičkou, tak bych neuváděl, jak k ní přišel. Jinak souhlasím, paradoxně je u nás stavěn zákon nad blahobyt zvířete a poskytnutou první pomoc i péči (kam bezesporu záchranu z přírodních podmínek, jež nejsou pro daný druh typické patří). Osobně jsem v minulosti přihlašoval takto T.horsfieldi bez papírů s tím, že je klidně možné, že želva papíry má, nebo je na někoho registrovaná, ale žel Bohu je mimo mé síly (a jak se ukázalo opakovaně i síly úřadu) zjistit, zda to tak je a komu zvíře patří. Ostatně, co chcete v téhle zemi, kde je nucen majitel psa do čipování, ale následně ho podle čipu nedohledáte, jelikož zadávání je čistě na majiteli psa a ne veterině, která jej provede (jsou veteriny, které tak činí a na registr Vás dají, ale rozhodně to není automatika a jejich povinnost) a tak jsou útulky plné psů, kteří čip jaksi mají, ale neví se i tak, čí psisko je a slavné čipování pozbývá smyslu. Pes ho jen musí mít, aby se vlk nažral a koza zůstala celá...logika jak prase.
Osobně bych se vypravil na nejbližší úřad, který taková zvířata registruje s tím, jak postupovat, že chci želvu zlegalizovat, má neznámý původ a vpodstatě jsem se jí ujal. Pokud narazím na idiota, otáčím se na podpatku a odcházím, pokud je to normální osoba, která chápe potřeby zvířete, měla by tam být domluva a vstřícnost (hrají-li si úřady na zastánce zvířecích práv, pak by to mělo být pravidlem). Já se v tomhle bohužel znám, mě u zvířat nestačí, že sežerou svojí porci a jsou na svém místě, ale snažím se je i rozmnožit a u suchozemek mi to připadá prostě škoda. Do toho ale novopečenému majiteli kecat nemohu a pokud je skutečně bez těchto ambicí, nechť žije želvička šťastně bez byrokracie a daří se jí i člověku, kterému nebyla lhostejná.