Chovatel x "mazlíčkář". Váš názor?
Zdravím. Ráda bych zde otevřela diskuzi na jedno z témat, které mi ohledně teraristiky vrtá hlavou a nemůžu se dopátrat kloudného stanoviska. Budu velmi vděčná za Váš názor.
Ať už se člověk chystá chovat e.guttatu, b.c.c. či reticulatusku, bez problémů dohledá chovatelské instrukce, v čem a jak svého "mazlíčka" chovat tak, aby se zvíře cítilo v pohodě, bezpečí, vykazovalo zdraví a vydrželo desítky let. Jakožto "mazlíčkář" chovám všechny své jedince ve vhodně velkých ubikacích, na vhodné podestýlce, se správnou vlhkostí, teplotou a vším, co zvířeti dodá pohodu a komfort (bazénky, větve, temné úkryty atd.). Výsledkem jsou zdravá, vyrovnaná zvířata, která, jak doufám, budou brzy schopna páření a já tak svým prvním odchovem přeskočím s "mazlíčkáře" na "chovatele začátečníka". Pro udržení komfortu všech chovaných jedinců nehodlám nikdy chovat více, než kolik mi prostorové možnosti dovolí, protože základním pilířem je pro mne naplnění potřeb jednotlivých zvířat.
Přesto, když zabrouzdám mezi velké a úspěšné chovatele, rozmnožující kvanta různých druhů, zpravidla se setkávám s terarijními stoly, šuplík na šuplíku s minimem místa, kromě misek s vodou nulové vybavení. Rozhodně se nedá říct, že by takový způsob chovu odpovídal podmínkám, jenž se vyžadují po "mazlíčkářích". Je logické vypisovat při dotazu typu "krajta mi nežere" chovné podmínky, a pokud tyto podmínky neodpovídají "tabulkám", mazlíčkář bývá obvykle napomenut a doporučuje se náprava.
Jak je tedy možné, že u zkušených a úspěšných chovatelů tyto podmínky dodržuje opravdu málokdo? Ač nechci srovnávat chov savců a plazů, jakýkoliv kvalitní PP chov psů či koček bývá zpravidla opravdu luxusní a Ti nejlepší chovatelé byvají taktéž velmi movití - protože udržet v chovu 15-20 jedinců koček či psů vyžaduje opravdu hodně prostoru, aby se tato zvířata cítila dobře. Na druhé straně tu máme množírny, které chovají kočky či psy v klecích s minimem místa, fyzického pohybu a psychického komfortu. Nemůžu se ubránit pocitu, že takový pohled působí stejně, jako terarijní stoly s desítkami hadů. Ač chápu, že plazy nemají natolik vyvinuté vnímání a jejich pohoda se odráží jen na kvalitě naplnění primitivních základních potřeb, stále mi nejde do hlavy, proč mezi námi kolují určitá pravidla chovu jednotlivých druhů, když velkochovatel všehovšudy porušuje většinu z nich?
Chápu, že dodržet všechny potřeby na prostor a vybavení by při takovém množství hadů, jenž se u chovatelů vyskytuje, nebyl pro člověka bez pořádného prostoru a finančních možností možný. Ale viridiska v šuplíku? Opravdu? Neměl by správný chovatel chovat jen tolik zvířat, kolik má prostorových a finančních možností? Neumím si představit, že bych ve své teramístosti chovala 20-30 zvířat, když se mi tam tolik správně velkých terárií nevejde. Raději zvolím 10 zvířat, pro které jsem schopná všechny podmínky splnit a smířím se s faktem, že odchovám 2-3 druhy.
Pokud je přístup těchto chovatelů v pořádku, proč se u mazlíčkářů tolik dbá na dodržení správných rozměrů terárií atd.?
Věřím, že kdybych sem nastoupila s fotografiemi viridisky chované v šuplíku, nestihnu odrážet nadávky.
Budu ráda za Váš názor. Nikterak nikoho nehaním. Jak jsem již zmínila výše, nevím, jaké zaujmout stanovisko a co si o tom myslet. Budu ráda, pokud mi to někdo vysvětlí natolik dobře, abych se na tento způsob chovu nedívala tak skepticky.
Celou tu problematiku tady velmi dobře rozepsal kolega Epanterias. Já k tomu jenom v kostce doplním to, že ta zvířata v rack systémech profichovatelů mají prostě to, co přesně potřebují k životu a úspěšné reprodukci. V porovnání s často sice krásně vypadajícími, "luxusně" vybavenými terárii mazlíčkářů, kde je ta ubikace ovšem luxusně vybavená a krásně vypadající pouze na oko, ale bohužel nesplňující to, co přesně ta zvířata potřebují k životu a úspěšné reprodukci. Proto dotazy na podmínky, protože u plazů je 99% zdravotních problémů způsobených nevhodnými podmínkami chovu. Od kterých jsou ovšem ti profichovatelé oproštění, protože to jsou vesměs lidé s obrovskými chovatelskými zkušenostmi, co přesně znají potřeby svých chovanců. Ono totiž nejde jenom o profichovatele, když člověk zajde do zázemí jakékoliv velmi dobré zoo, tak zjistí, že ubikace pro často ta nejvzácnější a nejchoulostivější zvířata také nevypadají jako ubikace v expozicích, kam si často zoo tyto chovance ani netroufne dát. Teď samozřejmě píši o plazech a obojživelnících, ne o velkých savcích atd.
Chovatel versus mazlíčkář.JE to trochu OT , ale ještě jsem neviděla chovatele, co by vodil své chovance na kšírkách-mám na mysli Agamy a Leguány, dával je na kočku, na psa apod a ještě to obhajoval jak strašně se to tomu zvířeti líbí a jak jsou oba spokojení, nebo v březnu venku, doma na podlaze atd...To už je mi milejší když je plaz v rack systému, kde má vyhovující podmínky.
Jistě, ale to je opravdu trochu OT. Pokud píši o "mazlíčkáři", myslím tím člověka, jenž chápe potřeby svého zvířete a není tatar, avšak nemá snahu o odchovy a nemá velký počet zvířat. Tj. nedělá z terarijního zvířete pudlíka ani cvičenou opici, ale nepotřebuje X prostoru na X chovanců, protože má jen pár zvířat pro radost.
V takovém případě se ale jedná spíš o normálního - jenom neodchovávajícího- hobby teraristu, než mazlíčkáře. Protože mazlíčkáři mají celkem společný rys to "dělání z terarijního zvířete pudlíka nebo cvičenou opici".
Mazlíčkáři většinou zvíře hladí a hladí...až do úplného vyhlazení
Taky 99% našich zvířat z různých důvodů neodchováváme a ani odchovy nemáme v plánu a rozhodně se za mazlíčkáře nepovažuju 
Mazlíčkář mi zní spíš jako urážka...
Mazlíčkáři milují svoje zvířata tak brutálním zpusobem, že většinou v brzké době umřou.Samozřejmě vina je na všech lidech kolem a hlavně na počasí, které nelze ovlivnit. Oni totiž dali tomu zvířeti přesně to co potřebuje. Samozřejmě mají nastudováno z tý brožury co koupili ve zverimexu za 25 korun.
Mazlíčkář je člověk kterému se nedaří nic odchovat a tak je zapřísáhlím kritikem všech množiču a množíren. Protože on dává svému mazlíčkovy prostor a lásku.
Lidi já vás nechápu
Základním rozdílem mezi mazlíčkářem a teraristou je míra antropomorfizace, se kterou přistupuje ke svým zvířatům. (No a asi tam tak trochu hraje roli i IQ, byť to není podmínka).
Protože on se přece jmenuje Pupík a koukání na filmy měl rád...
Já miluju všechny naše hady a bez studu se přiznám, že mají jména. Jména ale mají z důvodu snadnějšího rozlišování a taky vím, že nejpozitivnější emoce, kterou ve svých hadech dokážu vzbudit je nezájem. A taky vím, že když k němu dám v blbou chvíli hlavu a budu mít smůlu, tak se mi klidně zahryzne třeba do oka.
Mazlíčkář dá svému varánkovi jméno s přesvědčením, že na něj bude slyšet. Bude ho denně dlachnit, postovat na FB fotečky, jak je varánek spokojený v posteli při koukání na filmeček. A pak se bude jednou hrozně divit, když mu pubescentní nasraný varan pocuchá fasádu
To jsou pak ty stupidní dotazy "Proč amálka zaútočila, nikdy to neudělala!!!Zůstane jí to?" nebo "mají hadi pubertu nebo tak něco? včera byla Peggy vpoho, prostě na párečku jako dycinky, ale teď na mě syčí a teď jsou jí dva roky..dyť já už ztlumil i televizi"
Po mě náhodu dneska vyjela moje vždy hodná guttka a taky mě tím rozhodila, páč to nikdy neudělala
Ale úplně nemám potřebu řešit příčiny na sluníčkových FB skupinách s užovečkama a agamičkama a chamíčkama 
A samozřejmě ještě nerespektování a odmítání přirozených potravních řetězců ("Chudák myšička!")
Protože další znak mazlíčáře je, že zná jen užovku, agamu a chameleóna. Ti znalejší ještě krajtu. Druh zásadně nespecifikují, protože pro ně samozřejmě existuje jen jeden a jsou hrozně překvapení zjištěním, že užovek, agam a chameleónů je víc druhů..a co teprve krajty