s čím ste začínali?

ještě doplnim v 13 letech

...vožrat je a pak ukázat fotky...

Nó babal, tak tá posledná možnosť je dosť zaujímavá
Ale vážne, pokúsim sa ich ukecať a už teraz ich ukecávam na jarnú Akvateru v Trnave a tam sú ochotní ísť, takže sa uvidí ako to celé dopadne...
A ak ide o financie, komplet by som to pravdepodobne ťahal z úspor a vreckového+možná finančná výpomoc rodičov, takže tam nemám moc čo s nimi riešiť...
Ďakujem za všetky odpovede a prajem príjemný deň.

Prostě si kup zvíře a oni se s tím smíří.

Prostě si kup zvíře a oni se s tím smíří.

A nebo zvíře poletí. Takhle se to nedělá! Ty mě asi nikdy nepřestaneš přesvědčovat o Tvojí neuvěřitelný debilitě!

Přesně tak, tam fakt hodně záleží na povaze a temperamentu rodičů. Taky na tom, jaké má dítě postavení v rodině (pokud je hýčkanej mazánek nebo trpěnej spratek). U někoho to může fungovat, jinej může letět i s tím zvířetem (jako se to stalo mně, když rodiče po několika letech zjistili, že mam jedovatý hady, ačkoliv mi zakázali jakékoliv hady).

My meli doma nastesti vzdy zvirata... ale po prineseni prvnich pavouku mati vysilovala. Melo to jedno pozitivum. Od te doby do meho pokoje nevkrocila a denodenni natlaky typu uklid si ten bordel apod. timto skoncily.

tak my měli taky vždycky doma zvířata, ale spíše hospodářská, nebo různé křečky a morčata. Ale máti měla z hadů panickou hrůzu, té stačilo potkat na cestě užovku . Jěště co mi byli ochotní tolerovat bylo akvárko, pak několik dalších akvárek s různýma potvorama (žáby, mloci, šneci, raci, různí hmyzáci). Na to rodiče rezignovali, protože jsem tahala domů pořád něco už cca od svých 5 let a když mi to vyhodili, tak jsem to přinesla znova a nebo jsem přinesla něco jiného. A řezat mně za to, nebo dávat různá zaracha nezabíralo . Takže když se o to nemuseli starat a nepřicházeli s tím do styku, tak postupně rezignovali. Naštěstí jsem ale pak po přestavbě domu bydlela v suterénu a zbytek rodiny nahoře v dalších patrech, a do pokoje mi přestali chodit, když mi bylo asi 10, tak jsem toho okamžitě využila a přinesla si domů mraky havěti a taky berusku. To ale byla záchranná akce, páč byla popálená z vypalování louky. Tak jsem ji dala do kupy a pak si začala pořizovat různé evropské plazy včetně zmijí. Rodiče sice vždycky trošku řvali, když našli na schodech uprchlou Gramostolu (kterou mam doteď , nebo otci v kotelně několik měsíců vyřvával cvrček, ale jinak už to celkem šlo. A když mi na ty hady asi v 16 přišli (páč jim to mladší bratr vyžvanil), tak jsem letěla i se vší zvěří. Resp. mi dali na výběr, že buď poletěj zvířata a já můžu zůstat, nebo si je nechám a poletim taky. Tak jsem se odstěhovala. Naštěstí teda ke stejně ujetýmu o 2 roky staršímu přítelovi. Ten bydlel s otcem a tomu se hadi i celkem líbili

Pekne. Mati vysilovala i z akvarka. Tata kdysi nejake velke vlastnil, ale jednoho dne, samozrejme, kdyz jsem nebyli doma, z nicehonic prasklo a vytopili jsem sousedy pod nami. Domu jsem toho prilis moc nenosil :D, protoze jsem chodil misto pionyra do krouzku ochrancu prirody pod CSOP a budovali jsem naucne stezky, chranena uzemi, stehovali mraveniste pred zatopenim apod. Tak jsem mel to stesti zvirata videt ve volne prirode docela casto.

Tak jsem mel to stesti zvirata videt ve volne prirode docela casto.

To já taky, ale to nestačilo . Ono co se týče toho akvárka, tak matka ho považovala za zbytečnou věc co žere elektřinu, ale otec tomu byl trošku nakloněnej, páč ho právě jako puboš měl taky. Pak zůstalo u babičky a vždycky když jsme jeli k babičce, tak já už jako malá čučela hlavně do toho akvárka a ostatní mě tam moc nezajmalo. takže akvárko mi dovolili...a pak akvárka začala přibejvat, a k nelibosti rodičů i to ostatní

Mne to taky nestacilo, ale kdyz se u nas na severu uz neco vyskytovalo, tak to bylo chranene a v malem poctu :( Pak otec donesl jednoho dne kudlanky a pak strasilky. Jako dite jsem z nich uplne paf :D
Pak jsem si jednoho dne nalovil hromadu pulcu a nez jsem je v te zavarovacce donesl domu, tak z nich byla uplna kase.

já jsem taky ze severu, a že by toho tam žilo málo se moc říct nedá Chráněné to bylo, ale v té době si s tím nikdo nelámal hlavu.

Enjoy, Auri...to jsme to měli hodně podobný. Moje mamka měla panickou hrůzu z hadů, taťka by asi i povolil. Dodnes pochybuju, že Bolt je nejrychlejší člověk na Zemi, protože když moje maminka potkala v lese užovku nebo zmiji.... Mě hadi vždycky fascinovali, ale domů to prostě nešlo. Tenkrát jsem nevěděl o TP, ale navštěvoval jsem akvarko.cz a tam jsem prolejzal terária a snil. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si pořídil albopilosu. Pavouci mamce tak nějak nevadili. K dalšímu svátku jsem si od rodičů nechal dát smithku. Prvního hada mi povolili až asi dva roky na to - variegatu. Když se tý tkaničky mamka poprvé dotkla, tak se její tep pohyboval někde kolem tří set. Dalšího hada jsem si vybrečel, ale tím to haslo. Na hady jsem dostal embargo (ono v tý době to bylo možná dobře). Další hady jsem potom pořizoval, až když jsem bydlel sám. Ale ta nejpozitivnější stránka věci je, že se moje maminka přestala bát hadů. Stalo se mi třeba, že jsem potřeboval na týden dva služebně odjet a zrovna v té době jsem léčil bredlinu perorálním podáváním léku. Stačilo předvést a mamka celý týden chodila a bez problému aplikaci zvládala.
Takže jestli já můžu poradit, jak na rodiče - netlačit na pilu, pěkně postupně a ono to časem půjde.

To můžu potvrdit - celý dětství jsem domů tahala netypickou havěť, ale jen na zahradu - naplno se to rozjelo na gymplu - přitáhla jsem gekony, ti byli spíš trpěni...ale pak jsem z burzy přivezla chámíka (já tahala i kočky - měla jsem je sice zakázaný, ale u nich byla jistota, že jakmile ji máma uvidí, vyměkne, což u plazů nebylo) - povolili jen s tím, že je to poslední člen zoo - ale jak rostl, tak se mi furt cpali do pokoje podívat se na něj, až se přesunul do obýváku a rodiče se rozhodli, že mu musíme koupit samici... Nakonec teď všude mluví o tom, jakej to byl parádní tvor - a dokonce i táta, kterej do tý doby sáhl na plaza jen lopatou - ho nechával vylézt z terárka a lézt si po ramenou... Takže začínat se musí pomalu - po menších krůčcích...

No u nas zilo, ale pres cele mesto a tam me jako maleho mati nechtela poustet. To vis, sidliste.
Honzo - v te dobe nebyl ani internet a o pocitaci jsem v te dobe ani neslysel, ale uz asi nejake nekde byly.

To já to měla jednodušší, bydleli jsme v horách v malý vesnici hned u lesa a mokřadu

Co se týče počítačů, tak ty už pak byli- PMD 85 a Didaktik, programy se stahovaly na magič , ale o nějakým netu tehdá ještě ani slechu.

Jj Didaktik mel kamarad, jak ja mu ho v dobrem zavidel a denne jsem ho kvuli tomu navstevoval. Dodnes si pamatuju nahravani her z toho kazetaku a ten zvuk z toho. Pul hodka v haji a pred koncem error. Zlate IQ 151 a k nim monitor/tv Merkur