básničky - jaký jste umělci?

Chci tě...

Zjevil ses jak přízrak v mlze,
obhlížel si žár nenápadně, tiše.
Je jaro, svět se točí a vášeň...
což ty tím nejsi schvácen?
Když už jsem skoro vyhasla,
přišels, přiložil, abych procitla.
Stejný koloběh jež trvá věčnost,
pouze pudům skládám věrnost.

Většinou k večeru dostávám chutě,
pojď se mnou miláčku, do koupelny, zvu Tě.
Otevři ústa, mírně si poklekni,
přimhuř si oči, naposled nadechni.

Nástroj je navlhlý, zdá se být připraven,
k ústnímu užití zvláštně je upraven.
Krátkými pohyby, dovnitř a ven,
uvolni krk, je to jak sen.

Lepkavou hmotou plní se hrdlo,
radši to vyplivni, ty moje trdlo.
Opláchnu nástroj, otřu ti hubu,
taky vás vzrušuje čištění zubů?
.....snad jste někdo z vás nemyslel na prasárničky ! ! !

TO je boží

Pro padlého...

Vím o nich,
slyším jejich nářky,
na jejich křídlech...
s rychlostí vážky...

Slyším je plakat,
jejich slzy sbírám,
chtějí perutě vytrhat,
popel z tváří stírám.

Vždy střežili mé šílenství,
stali se mými stíny...
teď nosím je v náručí...
s pocitem viny...

Obětovali se pro mě,
vzdali se nebes,
již bloudí ve tmě,
již je vítá Hádes.

Učinit tak krok zpátky,
mít tak vodu života,
obětuji své vzpomínky
pro padlého anděla!

Jsi slizká hadice,
mám tě rád velice.

Jsi slizký had,
nemám tě rád.

Tak to by byla jedna.

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla spívalo.
Magneťák na plné pecky,
do rytmu se kývalo.

A to byla druhá.

Akorát ta druhá je vybrakovanej Semafor...

Obě dvě jsou předělávky.Ta první je písnička.