Jak jste se dostali k teraristice

Pocházím z horské vesnice a jako u většiny lidí na vesnicích v té době se i u nás chovala všeljaká hospodářská zvířata. Takže vztah ke zvířatům jsem měla od samého začátku. Ale to mi nestačilo, všechno, co kolem lezlo, běhalo a létalo mě fascinovalo. Takže už jako předškolní dítě jsem chytala kde co a zkoušela to chovat v různých nádobách doma nebo na zahradě. I přes velkou nelibost rodičů, kteří mé nadšení pro tuhle "havěť", z které nebyl žádný užitek nesdíleli a několik prvních let mi moje "úlovky" vyhazovali a snažili se mi tahání dalších zvířat dom zakazovat, včetně následujících fyzických trestů. Ale když to nikam nevedlo- něco mi vyhodili, nabančili mi a já vzápětí přitáhla zas něco jiného- tak časem rezignovali, hlavně, že se o to nemuseli sami starat. Takže moje první terarijní a akvarijní zvířata byly tuzemské horské druhy, ale "exotická zvířata" pro mě už byly i druhy vyskytující se v nižších polohách, takže třeba ze školních výletů jsem si vždycky dovezla kupu kuňek, zelených skokanů a ropuch, agilisky atd, které se u nás na horách nevyskytovaly. Pak začla přibývat i různá divoká handicapovaná zvířata, která mi nosili lidé z okolí. Cca v 10letech jsem našla berusku popálenou při vypalování trávy a vyléčila ji pomocí "babských rad a mastiček". To byl můj první jedovatý had, na kterém jsem se naučila manipulaci a taky poznala první uštknutí . Postupně začaly přibývat i zvířata z Bulharska, Ruska, Kuby a další podle doby dostupné druhy. A tak to šlo až do současnosti, kdy chovám kde co

Auri: Ty už si v deseti chytala berusky a byla si i uštknutá?

ne, uštknutá až ve 12ti..

Alergie, astma, ale chtěla jsem zvíře. Ještě na vejšce jsem byla převědčená, že se to poddá, tak jsem si pořídila myš a později potkana. S heslem: Buď zhyne alergie nebo já! Když bylo jasný, že alergie nezhyne a mně se taky ještě zhynout nechce, rezignovala jsem a skončila u ne moc dobře udržovaného akvárka. Až když později začaly škemrat děti, přemýšleli jsme s manželem, jaké zvíře si dopřát. Vyhrál leguán a zcela jsme mu propadli. Do budoucna plánujeme ještě felsumky.

[mod]NEČEK - USER BAN (Jan Lauermann)[/mod]

ty by sis místo jedovatých hadů jakožto i všech ostatních zvířat měl pořídit hlavně dobrého psychiatra

U nás to začal syn a já se vůbec nebránila...Jako malý(cca 2 roky) zašlapával mravence na pískovišti...pokárala jsem ho a vysvětlila mu, že mají také právo na život a ať si všimne jak jsou zajímavý. Od té doby již nic nezabíjel. Naopak vše zkoumal. Po čase to začal tahat domů...různý hmyz, pokračoval žábama a slepíšema. Když mu bylo asi osm, pořídila jsem mu první ještěrku-paroedura pictus-no slavná koupě to nebyla, ale chybama se člověk učí. Jak milý pictusek zašel, pořídila jsem k vánocům korálovku sedlatou. A tak to vše začalo...dnes toho máme po bytě co se kam vejde.

Tak můj příběh teraristiky začal bohužel smutně, jelikož jsem k 10 narozeninám dostal leguána v teráriu pro křečka. Bohužel tehdy v naší rodině nebyl nikdo kdo by si nastudoval co tohle zvíře potřebuje a mě to v 10 letech nenapadlo ani netrklo, že to asi nebude to pravé ořechové pro tohohle tvora, takže za pár měsíců jsem se s legem loučil s obrovskýma slzami na zahradě. Naštěstí uběhlo od té doby 8 let a mě ten lego pořád nějak vězel v paměti a chtěl jsem svou chybu napravit. Takže po letní brigádě šla každá koruna po nastudování informací do výroby terária adekvátních rozměrů a to co zbylo, šlo po zdejší komunikaci s chovateli do světel a různých drobností. Suma sumárum lego se blíží k 2 roku života u mě a má se jako prase v žitě. Jenže po pár měsících jsem se začal poohlížet na burzách a internetu po ostatních zvířatech a šlo to se mnou z kopce. K legovi přibyly dvě agamky a teď nedávno i phelsumka, která mě učarovala a už pomalu zajišťuji podmínky pro rozšíření o další druhy těchto užasných stvoření.