Páření želv

Myslím, že samička většinou chce, zvláště tehdy, je-li sladěno období páření a že ta obvyklá divadýlka něžného pohlaví slouží spíš k výběru toho pravého. Naopak si nemyslím že dojde k faktickému spáření pokud opravdu nechce. Vnitřní poranění samice není proto pravděpodobné, podstatně hůř jsou na tom želví kluci, tam ta rizika jsou značná i když ne vnitřní
Oddělení příliš aktivního samce za uvedených podmínek doporučuji, ale ne nadlouho, jinak dopadne jako ten chudák s pánvičkou. Zdaleka nejvhodnější je skupina pokud to alespoň trochu jde.

KHor - chovám pětičlennou skupimu TH, 3+2 a samci i samice jsou celý rok spolu. Nedávno jsem však slyšel názor jednoho chovatele, který po jarním páření samce odděluje a vrací je k samicím zase na pozdní letní páření. Prosím, jaký na to máte názor? Děkuji.

Nevidím žádný konkrétní důvod u tohoto druhu k separaci samců od samic během letního období. Dostatečně velký venkovní výběh zaručí oběma pohlavím odpovídající "soukromí", které stejně využivat nebudou. V přirozených podmínkách samci i samice T. hermanni žijí celý rok na stejných lokalitách a běžně se potkávají po celou sezonu. Nemyslím, že by jakýkoliv chovatel dokázal smysluplně zasahovat do přirozené etologie druhu a ta nám v tomto případě jednoznačně velí skupinový chov.
Pověry, nebo abych nebyl tak tvrdý, kalkulace typu "nadržený" samec = více oplozených vajec, nejsou v tomto případě opodstatněné, obávám se, že způsobí více škody než užitku.
Pokud tedy nemáte vážný důvod a naopak máte dostatečně velký výběh, rozhodně doporučuji společný = přirozený chov. Za vážný důvod považuji například výjmečnou agresivitu jedice a podobné poruchy chování, které se sice vykytnout mohou, ale bývají většinou zaviněny nedostatkem prostoru nebo nepřirozeným složením chovné skupiny.
Optimální skupina je podle mého názoru 3,5 a její násobky. Věřte tomu, že opravdu ta čísla neuvádím protože mám rád číslo 3 a 5.
To platí v podstatě pro všechna Testuda, jediná výjimka kde ve svém tvrzení váhám,jsou T. kleinmanni u kterých se alespoň podle mého dojmu projevuje, zvláště u samců, určitý stres ze stálé společnosti ostatních želv. A zdá se, že lépe prospívají v soukromí. Vysvětlit proč mám takový dojem ale nedokážu, nevím, možná to je jen můj pocit.

Optimální skupina je podle mého názoru 3,5 a její násobky. Věřte tomu, že opravdu ta čísla neuvádím protože mám rád číslo 3 a 5.

Zajímavé, já došel k závěrům 2-3:3-5 (prům. 2,5:4 což je téměř shodné jako 3:5). Asi na tom něco bude.

KHor napsal: "Optimální skupina je podle mého názoru 3,5 a její násobky. Věřte tomu, že opravdu ta čísla neuvádím protože mám rád číslo 3 a 5. To platí v podstatě pro všechna Testuda" mají to třeba pardálky jiné? Nebo je u nich ideální stejný poměr?

Tak to nevím, neměl jsem možnost chovat takové množství dospělých G.p. abych došel k publikovatelnému a hlavně objektivnímu názoru. Zdá se, že G.p. jsou i v dospělosti mírné želvy a to i samci. Tolerantní nejen k sobě, ale i k případným spolubydlícím, stejně tak jako G.r. Rozhodně bych ze společného chovu obavy neměl. Třeba u takových sulkát je situace zcela jiná, dominantní samec si hraje na velkého šéfa. Ale ani u sulkát nemám možnost objektivního posouzení, to by mohl rozlousknout Krokodýl.

No, nevím, u sulcat máme 3,3 + 2 hodně malé samce z našeho odchovu (ty jsou zatím velkými samci ignorováni), přičemž Největší šéfuje a páří, ale teď je ten druhej už prakticky stejnej, tak se občas dost drsně přetlačujou, někdy dojde i na krev (když se těma výběžkama na plastronu narve někam mezi krunýř a nohu), ale jsou to spíš "povrchovky", které jim extra nevadí a taky asi i občas páří. Ten třetí je tam spíš do počtu (je menší a lehčí), ale občas si asi taky své zkouší prosadit. Celkově na tak malou plochu se snáší celkem slušně. Celkově bych řekl, že u nich je dobré také tak 2,3. Ale asi by fungovali celkem v pohodě i v jiných poměrech. U ostatních Geochelon (teda sulcaty jsou dnes vlastně Centrochelys a radiaty Asterochelys, ale to na věci nic nemění) nemám takovou skupinu, ale moc agresivní nejsou.

Jsou popsáni kříženci mezi Asterochelys radiata a Geochelone carbonaria. Takže držení přinejmenším samice raidaty s jiným druhem bych nedoporučil.
Petr

Takže držení přinejmenším samice raidaty s jiným druhem bych nedoporučil.

Já bych byl proti jakýmkoliv kombinacím...páč člověk netuší, čeho je příroda schopná v nestandardních podmínkách.

Ty jo... Tak to jsou zajímavý želvy. Ale je to proti přírodě takovýhle pokusy.

Hm, tak to je jedna z věcí kterou bych považoval za nemožnou.
A asi stále nějakou chvíli budu dokud se nedopídím někde nějakých podkladů.

KHore a všiml jste si té fotky co přikládal Petr60Zelv?

Všiml, ale protože jsem paličatej tak dělám jako by nic. Hlavy mají jako klasická radoška a barva karapaxů je sice mimořádně tmavá, ale stále v mezích variability druhu. Na mě je potřeba větší kalibr než fotka.
Samozřejmě je to můj problém, nikomu to nevnucuji. Zrovna tyto dva druhy mají mezi sebou nejen velké etologické rozdíly a požadavky, ale i rozdíly ve vnitřních, zejméma zažívacích orgánech a vůbec spoustu toho je jinak. Prostě pro mě je to něco opravdu těžko přijatelného, takže to bude asi chvíli trvat než podobnou informaci vstřebám a rozhodně by mě to šlo lépe s pomocí jiných, průkaznějších materiálů než foto z jakési burzy, když navíc vidím, jak prodejci nedělá problém určit pohlaví u těch cvrčků. Tím se pochopitelně nechci Petra nijak dotknout, což on jistě dobře ví. a protože na tu fotku stále čučím a nebaví mě klikat, tak ji sem takto dám abych se moh nervovat lépe a rychleji.

Vzhledem k těm odlišnostem, ale právě mohou chybět "genetické" bariéry zabraňující plodnému spojení, taky bych nevěřil, že lze plodně pářit třeba Aspiditesku s regiuskou...

Mám pocit, že majitel těch výše ukázaných hybridů, taky nečekal, že k něčemu takovému dojde... Mohl je mít v létě ve společném výběhu a...

O tom, jestli to majitel věděl nebo nevěděl jest nám spekulovati, ale hádám, že pokud měl holého samce radiaty, tak ho zkusil připustit "co to udělá". Kolega Torsten Blanck takhle používal holého samce Cuora trifasciata (ochotného zkoušet napářit i správně tvarovaný šutr). Jeho přednáška o asijských želvích hybridech byla o infarkt.
Všechny druhy suchozemských želv mají podle jednoho článku, který jsem kdysi četl (vzhledem k tomu, že je to z osmdesátých let, týká se všech tehdy známých druhů, pochopitelně), stejný počet chromozomů a tím pádem i slušnou pravděpodobnost vzniku plodných hybridů. Japonci a Číňani je dělají jak vzteklí (koi-želvy jsou tam populární) tedy u Bataguridae - resp. Geoemydidae. Z našich a z německých chovů jsou běžní kříženci Testudo marginata a Testudo graeca ibera (ne každý je dost moudrý natolik, aby se tomu vyhnul), viděl jsem údajné křížence Testdo hermanni boetgeri a Testudo horsfieldii ssp., kupodivu nikoli kříženci hermanni a graeca.
Tož tak...

kupodivu nikoli kříženci hermanni a graeca.

Zřejmě stihli v průběhu vývoje vzniknout genetické bariéry, přeci jen se často vyskytují téměř na stejných místech, sám jsem je potkával na stejných lokalitách v jz. Bulharsku a rozdíl byn jen v četnosti v různých výškách, ale to mohlo být náhodné. Nicméně, pokud by se snadno křížily, tak by tam muselo být kvanta kříženců a přechodných forem, což se mi nezdálo.