prosím o pomoc a radu
Dobrý den,
mám doma od loňska řelvu uhlířskou a jsou ji dva roky a ted jsem si 14.května koupila ještě jednu ale ne uhlířskou,ale pralesní želvu letošní mládě. Ta starší želva na ni neustále utočí a nějak si nevím rady, snaží se ji kousat nejen do krunýře,ale hledá spíše měkké místo kam by zautočíla, tak prosím o radu co stím.
Děkuji moc Lenka
želvy nechovám, ale co třeba oddělený chov? podle mě by se to mohlo zlepšit...
mno já bych potřebovala aby si na sebe nějak zvykly ... tu mladší jsem koupila aby ta sraší nezcvokla ze samoty
já bych potřebovala tu asi nebude hrát roli. Starší želva ze samoty nezcvokne, teď zažívá mnohem větší stres. Oddělit.
Já kdybych byl teoreticky někde chován, tak bych ocenil, kdyby mi proti zcvoknutí ze samoty koupil chovatel samici pozemské ženy a ne třeba samici šimpanze, orangutana nebo gibona (jiný živočišný druh). Když už, tak další želvu stejného druhu (pokud možno opačného pohlaví). Máš tam jiného živočicha jiného druhu, takže si spíš "překáží", konkurují a stresují se. Mezidruhově to u plazů často moc dobře nefunguje (kdy ano, to nebudu teď řešit...).
Rozhodně oddělit. O samotě jim bude rozhodně lépe. "Já bych potřebovala..", to bývá u zvířat obecně často problém.
má z Vás někdo zkušenosti se želvama ??? nejsem žádná malá pipka, který si z toho dělá jen prdel, jen jsem se zeptala jestli se to dá nějak jinak řešit než že bych je oddělila, jelikož jsou ty to želvy podobného druhu, tak mi bylo řečeno že to nebude problém, ty to dva druhy se v přírodě dokonce i sami mezi sebou kříží.
Rozhodně nejdříve oddělit, kecat a kasat se až potom!
Jinak, zkuste sem hodit latinská jména, spíš než ta česká. Bratři Presslové byli již naštěstí dávno pohřbeni a české národní opruzení skončilo roku 1918 vyhlášením Československa. Fotky nezaškodí rovněž.
Já ti to Petře rozluštím
- carbonárka a denticulata, ale je to šílenej název - ž. pralesní, já původně myslel, že tím je myšlená nějaká kynixiska, bo čo takého.
Ach vták...
Tipoval bych, že kříženci z takového chovu by byli tak leda za domácí mazlíky - domnívám se, že každý chovatel nějakého, byť třeba jen potenciálně vzácného druhu by měl mít na mysli i použitelnost odchovových zvířat pro eventuální reintrodukční program, třeba po třech, čtyřech generacích (lidských). Pochopitelně pro chovatele vyvařených nudlí alá superwhite korálovka toto neplatí...
Název Želva uhlířka či uhlířská pro Geochelone carbonaria mi sice přijde lehce blbý, ale je už aspoň zaužívaný. Označení Želva pralesní pro G. denticulata je ale už úplně úchylné.
Míchání různých druhů z jiných důvodů, než je (dočasná) nouze o prostor nebo seriozně pojatý výzkum hybridů se mi jeví jako zvrácenost.
Petr60zelv:
ale já je nehodlám množit a křížit...jen jsem to naposala jak to je v přírodě... nejsem taková že bych křížila druhy je to divné... my se taky nekřížíme přeci s prasatama i když někteří lidé jsou více prasata než lidé...
Prasata a lidé se dost podstatně liší v počtu chromozomů.
Jistá vzájemná "evoluční vzdálenost" tvorbě hybridů účinně brání (i když geneticky modifikovaná prasata, upravená, aby u člověka nevyvolávala imunitní odpověď, by časem mohla být řešením pro pacienty, co obvykle umřou dřív, než vhodný dárce orgánů).
). Takhle vznikl asijský hybrid Cuora serrata jako kříženec mezi Cuora galbinifrons a Pyxidea mouhoti. Tedy dávat dohromady různé druhy jest "volovinismus", jak to označovali Voskovec s Werichem.
U G. carbonaria a G. denticulata je totožný počet chromozomů a od "karbonárky" je znám hybrid, dokonce s Asterochelys radiata. Jedním z důvodů vzniku kříženců v přírodě je nouze o partnery nebo zdevastované prostředí, kdy druhy obývající odlišný typ prostředí jsou "natlačeny" na sebe a kdy vzhledem k nemožnosti najít partnera vlastního druhu vezme za vděk jedincem z blízce příbuzného (lidé cromagnonského typu se patrně s neandrtálskými mísili...
Ano přesně tak, pobyt v teráriu jakožto v malém vymezeném prostoru má obrovský vliv na chování zvířat a mělo by být cílem každého teraristy zajistit chovancům minimum stresu. Želvy snesou samotu spíš než stres s nového jedince. Jen tak na okraj, ačkoliv podmínky chovu obou zmíněných druhů jsou podobné, uvědomte si, že v přírodě obývají docela odlišné biotopy. Uhlířka vlhé otevřené krajiny s savany, přičemž do pralesa se moc nevydává, kdežto ž. pralesní (což by měl být opravdu správný čský ekvivalent jejího věděckého názvu - fuj)) se opravdu vyskytuje spíše v těch deštných lesích - z toho je třeba vycházet. Možnosti bych viděl dvě: Buďto podstatně zvětšit stávající ubikaci (což vzhledem k rozměrům dospělých želv asi nepřichází v úvahu) nebo jak asi všichni shodneme, oddělený chov.
No, denticulata je spíš zubatá nebo zoubkovaná...