Jak jste se dostali k teraristice

Pocházím z horské vesnice a jako u většiny lidí na vesnicích v té době se i u nás chovala všeljaká hospodářská zvířata. Takže vztah ke zvířatům jsem měla od samého začátku. Ale to mi nestačilo, všechno, co kolem lezlo, běhalo a létalo mě fascinovalo. Takže už jako předškolní dítě jsem chytala kde co a zkoušela to chovat v různých nádobách doma nebo na zahradě. I přes velkou nelibost rodičů, kteří mé nadšení pro tuhle "havěť", z které nebyl žádný užitek nesdíleli a několik prvních let mi moje "úlovky" vyhazovali a snažili se mi tahání dalších zvířat dom zakazovat, včetně následujících fyzických trestů. Ale když to nikam nevedlo- něco mi vyhodili, nabančili mi a já vzápětí přitáhla zas něco jiného- tak časem rezignovali, hlavně, že se o to nemuseli sami starat. Takže moje první terarijní a akvarijní zvířata byly tuzemské horské druhy, ale "exotická zvířata" pro mě už byly i druhy vyskytující se v nižších polohách, takže třeba ze školních výletů jsem si vždycky dovezla kupu kuňek, zelených skokanů a ropuch, agilisky atd, které se u nás na horách nevyskytovaly. Pak začla přibývat i různá divoká handicapovaná zvířata, která mi nosili lidé z okolí. Cca v 10letech jsem našla berusku popálenou při vypalování trávy a vyléčila ji pomocí "babských rad a mastiček". To byl můj první jedovatý had, na kterém jsem se naučila manipulaci a taky poznala první uštknutí . Postupně začaly přibývat i zvířata z Bulharska, Ruska, Kuby a další podle doby dostupné druhy. A tak to šlo až do současnosti, kdy chovám kde co

Auri: Ty už si v deseti chytala berusky a byla si i uštknutá?

ne, uštknutá až ve 12ti..

Alergie, astma, ale chtěla jsem zvíře. Ještě na vejšce jsem byla převědčená, že se to poddá, tak jsem si pořídila myš a později potkana. S heslem: Buď zhyne alergie nebo já! Když bylo jasný, že alergie nezhyne a mně se taky ještě zhynout nechce, rezignovala jsem a skončila u ne moc dobře udržovaného akvárka. Až když později začaly škemrat děti, přemýšleli jsme s manželem, jaké zvíře si dopřát. Vyhrál leguán a zcela jsme mu propadli. Do budoucna plánujeme ještě felsumky.

[mod]NEČEK - USER BAN (Jan Lauermann)[/mod]

ty by sis místo jedovatých hadů jakožto i všech ostatních zvířat měl pořídit hlavně dobrého psychiatra

Ja jsem naopak dite mesta z naprosto ne-zvireci rodiny (meli jsme jen rybicky,kterym nasi odmitli poridit vzduchovaci kamen,protoze dela bordel,a jejichz zbytky pri nasi zimni dovoleny po havarce topeni zmrzly!).

Jednou pak byvaly kolega prinesl do prace hroznyse,ktery me uplne uchvatil,a od te doby jsem si rikala,ze se JEDNOU do hadu taky pustim.Po par letech jsem to jen tak placla v nove praci a v zapeti za mnou prisla kolegyne,jestli bych pry misto toho hada nechtela jejiho jemenaka,ze se stehuje do zahranici a nevi,co s nim. Po kratkem vahani a rychlostudiu jsem po tom skocila. Chameleonice ale mela od zacatku trable,coz me rychle privedlo sem na TP. Pres tu jsem se seznamila s jednim mistnim chameleonim nadsencem (posukem? a od te doby to jede:)

Přes různé tahání ještěrek na venkově, chytání úžovek po loukách, kamarádka měla úžovku červenou a od té doby to byl můj sen až jsem si domu konečně pořídila želvu a hned rok na to hada a jen u toho to v budoucnu určitě nezůstane :)

Začalo to tím, co se dalo odchytit venku a chovat na zahradě... Takže slepýši, ještěrky, hlemýždi, chrostíci atd. Pak jsme jeli kamsi na dovolenou a byli tam tarentoly, takže jsem zahořela po gekonech a v tu chvíli i rodina pochopila, že je prostě potřebuju mít doma
Takže někdy kolem 11 přišli první gekoni... a s tím, jak jsem chodila pro krmení do zverimexu, se to rozjelo spíš víc - takže pak přišli gekončíci, chameleoni, agamy... + jsme ještě měli doma Trachemysku, co jsem dostala někdy dřív...
Naši moc nadšený nebyli, plazi nejsou zrovna jejich oblíbenci, ale doufali, že aspoň přestanu domů tahat toulavý kočky Což se jim úplně nesplnilo no.

U nás to začal syn a já se vůbec nebránila...Jako malý(cca 2 roky) zašlapával mravence na pískovišti...pokárala jsem ho a vysvětlila mu, že mají také právo na život a ať si všimne jak jsou zajímavý. Od té doby již nic nezabíjel. Naopak vše zkoumal. Po čase to začal tahat domů...různý hmyz, pokračoval žábama a slepíšema. Když mu bylo asi osm, pořídila jsem mu první ještěrku-paroedura pictus-no slavná koupě to nebyla, ale chybama se člověk učí. Jak milý pictusek zašel, pořídila jsem k vánocům korálovku sedlatou. A tak to vše začalo...dnes toho máme po bytě co se kam vejde.

Tak můj příběh teraristiky začal bohužel smutně, jelikož jsem k 10 narozeninám dostal leguána v teráriu pro křečka. Bohužel tehdy v naší rodině nebyl nikdo kdo by si nastudoval co tohle zvíře potřebuje a mě to v 10 letech nenapadlo ani netrklo, že to asi nebude to pravé ořechové pro tohohle tvora, takže za pár měsíců jsem se s legem loučil s obrovskýma slzami na zahradě. Naštěstí uběhlo od té doby 8 let a mě ten lego pořád nějak vězel v paměti a chtěl jsem svou chybu napravit. Takže po letní brigádě šla každá koruna po nastudování informací do výroby terária adekvátních rozměrů a to co zbylo, šlo po zdejší komunikaci s chovateli do světel a různých drobností. Suma sumárum lego se blíží k 2 roku života u mě a má se jako prase v žitě. Jenže po pár měsících jsem se začal poohlížet na burzách a internetu po ostatních zvířatech a šlo to se mnou z kopce. K legovi přibyly dvě agamky a teď nedávno i phelsumka, která mě učarovala a už pomalu zajišťuji podmínky pro rozšíření o další druhy těchto užasných stvoření.