Chovatelství jako zdroj financí - proč je to tak kontroverzní téma?
Zdravím všechny,
při pročítání různých témat, zde na teraporadně, často narážím na určité rozpolování teraristické obce na dva tabory. Jedni odmítají teraristiku jako zdroj finančních prostředků, haní a kritizují ty, jež produkují za učelem obchodu a často se věnují právě komerčním druhům, které právě frčí. Sami glorifikují svuj chov jako cistě zájmovou činnost a mnohdy se zdá z jejich příspěvků, že své odchovy snad i rozdávají zdarma. Tak to jsem s nadsázkou chtel nadhodit téma pranýřování komerčních chovatelů zde na teraporadne.
Ja osobně bych rád dělal svůj koníček jako hlavní "pracovní poměr". Žel, nejsem tak odvážný, abych se do něčeho takového pustil a nejsem ani tak zkušený, abych to po odborné stránce zvládl tak, aby to mělo kýžený efekt. Těm, kteří chovají a uživí se tím, tiše závidím, ale není to taková ta závist nepřející, ale naopak.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl ještě na střední a pak i na vojně, v té době hodně šli sklípkani. Byly pro mě dobrým zdrojem financí a např. na vojně, kde většina kluků byla ve finanční krizi, já jsem měl vždy peněz dost. Abych řekl pravdu, s pavouky jsem skončil právě proto, že dnes už je trh hodně nasycen a již nejdou obchody tak jako dřív (tedy mě nejdou, možná je někdo šikovnější). Teď chovám hlavně želvy stepní, ale není to žadná farma, jsem rád, když něco odchovám a poté i prodám, ale výdělek jde zase do želv. Nemám nic proti těm, kteří chovají pro byznys, je to rozhodně lepší než stále těžit z přírody, ikdyz i proti importérům nemůžou teraristé nic moc namítat- přeci jen každé zvíře jednou žilo volně než se dostalo do terárií.
Snad se mi podařilo nějak rozumně formulovat svůj pohled na věc. A jsem zvědav na reakce.
Problém "co s nimi bude" mě také vrtal a vrtá hlavou, je příjemě vědět, že nejsem zdaleka sám. Myslím, že je morální povinností každého chovatele který prodává "přebytky", všemi dostupnými prostředky zajistit co možná nejkvalitnější život svých odchovů i v budoucnu. Myslím, že jeden z nejúčinějších způsobů jak toho dosáhnout je, poskytnout informace nováčkům v chovu. Ne ty jednorázové, při prodeji, to se mě neosvědčilo, ale pokud možno stálý servis, který dnes v době internetu není až tak problematický. Jednorázová informace, ať už je jakkoliv vyčerpávající se míjí účinkem z toho důvodu, že kupující v euforii z nového zvířete vás poslouchá tak na 50% a zaručuji vám, že než dojede domů, dalších 25% zapomene. Je to sice pochopitelné, ale pro zvíře celkem nebezpečné. Zpravidla se stane, že takový novopečený majitel sáhne po nějaké přírůčce, nebo se spolehne na rady sousedky a problémy jsou na světě. Dříve se mě běžně stávalo, že se třeba po pěti letech objevil chovatel, který přijel konzultovat zdravotní stav své želvy (mého odchovu)a přes všechnu péči a nemalé náklady které vynaložil, byla želva v tak katastrofálním stavu, až mě bylo vyloženě trapně. Paradoxní je, že to většina takových chovatelů ani netušila. Je to také jeden z hlavních důvodů proč se cpu na diskuse a hraji si s webem, pomáhá to, alespoň trochu i když je to někdy o nervy.
Také počáteční selekce zájemců je docela osvědčená věc. Chceš zvíře? Dojeď si, ukaž že jseš schopen obětovat zvířeti nejen nějakou tu pětku za nákup, ale i trochu svého volného času. Také zásadně odmítám, až na mimořádné výjimky darování do dobrých rukou atd., jsem přesvědčen, že dobré ruce jsou sice fajn, ale zvířeti opravdu nestačí. A do třetice, jsou mě velice podezřelí zájemci, kteří trvají na odrostlém zvířeti, se slovy "bojím se, že malá želva uhyne". Dopředu připouští, že nejsou ochotni a schopni zajistit zvířeti to co potřebuje a prakticky počítají s tím, že velká želva vydrží déle i špatné zacházení. (zvířata do chovu je samo něco jiného). Pokud zvíře přijímá potravu a není patrná žádná gen. vada, má jít co nejdřív do světa, tak, aby si nemuselo stále zvykat na nové podmínky. Osvědčuje se to, alespoň u mě, je samozřejmé, že nelze nechat nového majitele na holičkách.
Také mě velice pomáhá skutečnost, že (jak už je v příspěvcích nade mnou napsáno) v přírodě se dospělosti dožívá pouze nepatrný počet jedinců. Pokud je divoká populace stabilizovaná, je logické, že všechna mláďata, od všech plodných samic v celé populaci přijdou o život až na necelá dvě, která nahradí rodiče. Vezmeme-li v úvahu počet potomků, které samice přivede za celý svůj život na svět, je to jen zlomeček procenta. To jsme v chovech na tom myslím lépe.
Nevím proč to v tomto tématu vlastně píšu, možná si jen potřebuju utěšit svědomí, tak to nějak vydržte.
Chci předem upozornit,že jsem nikdy nepašoval zvíře z přírody a nechci se pašování a pašeráků zastávat ale čistě teoreticky:
budu někde v cizině a chytnu si 2-3 páry zvířat protože je chci chovat,budu se o ně po dobu pobytu starat,krmit napájet atd.Po návratu domů zakaranténuju,v případě potřeby odparazituju,přeléčím.Pokud budu mít jen trochu štěstí jsem si jist,že ten druh začnu množit,a může být časem i zaplavím trh.Dopad na volně žijící populaci troufnu si tvrdit minimální-pokud mně ovšem chytnou,zvířata zabaví a nechaj někde většinou chcípnout.Rozmáznou mně v médiích jako zavrženíhodného a hnusného pašeráka,který devastuje přírodní populace a ještě dodám střelivo ůředníkům,aktivistům a podobným pitomcům kteří jak je již naším dobrým zvykem z principu kolektivní viny budou chtít zakázat chov i švábů.
Pokud ale dovezu těch zvířat stovky až tisíce na leckdy pofiderních "papírech" jsem vážený podnikatel a obchodník.Jak taková zvířata vypadají už v okamžiku kdy k nám dorazí,a jakou mají následně ůmrtnost než se dostanou k chovatelům si nedělejme iluze...jejich šance na rozmnožení kolikrát nulová.Dopad na přírodní populaci mnohdy devastující....tak co je lepší???
Příklad z mého chovu:před mnoha lety jsem se rozhodl chovat Vipera wagneri,v tu dobu v podstatě nesehnatelné zvíře.Po šíleném shánění jsem nakoupil několik zvířat v leckdy zbědovaném stavu(tenkrát po nich byla obrovská shánka,sehnat se dali jen importy za přemrštěné ceny a to většinou jen po jednotlivých kusech),postupně pohřbíval a zas dokupoval až jsem sestavil 3 páry.
Namnožil jsem jich stovky....dneska jsou k sehnání naprosto běžně za pár kaček,a importoval by je jen blázen protože by je nikdo nechtěl.
A tak bych mohl pokračovat dál...nechci tímto zavrhovat importéry ani propagovat pašeráky,berte to jen jako zamyšlení nad tím jak to chodí.
Chovat a rozmnožovat zvířata(i ve velkém) je jednoznačně přínosné a pozitivní i za cenu toho že většina takových jedinců u amatérů následně trpí nebo uhyne, protože lidská touha něco chovat byla je a bude a pokud nebudou k dispozici zvířata z odchovu nezmění se na tom nic,jen se zvedne cena přibyde pašeráků,budou se daleko víc plenit přírodní populace a masivně stoupne ůmrtnost zvířat v chovech.
Takže komerční chov zvířat-jednoznačně ano.
Přesně tak dovedu pochopit jistý způsob dovozu několika zvířat která jsou v chovech jen vyjímečně, ale nedovedu v žádném případě pochopit dovozy tisíců leguánů, regiusek, mřížkatic, carbonarii, viridisek a mnoha dalších. Vždyť to jsou zvířata která jsou u nás běžně množena!!!!! Když se kouknu na nabídku zoopet je mi na blití. Proč dovážet když odchovy bohatě pokrývají poptávku. Nechápu ty lidi co si tyto běžně odchovávaná zvířata kupují z dovozu a že jich bude jinak by se nedovážela...
Když už jsme u těch dovozů....nikdy nepochopím situaci okolo želv stepních....jsou to asi jediná masově dovážená Testuda a přitom jsou nejméně produktivní, když je člověk porovná s evropankama. Zajímalo by mě jak to bude nebo už vypadá na lokalitách v Uzbekistánu aj. Myslím si že to bude bída. A to se přitom tyto želvy u nás množí, myslím si že dovážet je je zbytečné a škodlivé. Stejně většina lidí, co si je koupí, by si koupila klidně hermanku nebo marginatu a těch je u nás hafo odchovaných. Ale to jsem uz asi OT.
myslím,že sis částečně odpověděl sám,a částečně jsem odpověděl já v předešlém příspěvku....cena,dostupnost,nesnadná málo produktivní množitelnost...a v tomto konkrétním případě to taky myslím bude o papírech...na ostatní"evropské" druhy by je asi importéři nevybavili...