Jak přesvědčit své okolí"manželku" o tom že hadi jsou krásní

Já bych neřekl, že návštěva u hadaře je od věci.
Moje žena se nechala po 3 letech ukecat na užovky... Netlačil jsem na pilu, ve svém okolí jsem neznal nikoho kdo by hady choval, hadů jsem se bál ale strašně to chtěl zkusit. Pak jsem potkal bývalého kolegu, který se dal mezitím na hady, svazl se s ním na burzu a z tý už jsem si vezl mimina boaedonů... Manželka zo zkousla bez problémů. Jen si dala podmínku, že jedovatýho nic mít nebudeme. Nu, to vydrželo asi tak půl roku. Našel jsem inzerát že kdosi kdesi poblíž prodává pár cerastesek. Měli jsme cestu tím směrem, zastavili jsme se jen se podívat.... Už když jsme vycházeli z jeho bytu, přemýšlela kde vezít ty potřebný 4 tisíce, neřešila nic jinýho. Pak ještě asi rok měla snahu mi mluvit do toho, který hady mít a který nemít, potom jí to přešlo a nastala volnost. Skoro- bylo na ní vidět, že kobry jí dělají vyloženě nedobře, zdávalo se jí o nich, měla s nima problém. Taxem je dal pryč. Znovu jsem si je pořídil až potom, ce jsme se přestěhovali do baráku a haďárnu mám oddělenou od obytných prostor.

Já to zatím musel řešit s maminou (zatím žádnou hadařku - maželku nemám).

I když v nedávné době jsem tuhle věc prosazoval u přítelkyni, která k těmto zvířátkům nemá žádný vztah - vadilo jí, že jsem v haďárně častěji než s ní. Že jezdím na burzy...atd.
Byla to vůdčí osobnost (po otcovi) - po třech letech, jsem procitl a zjistil jsem, že to nelze takže jsem přestal bojovat a s přítelkyní se rozešel. Nelituji toho

Můj první had hroznýš domácí - kterého jsem rodiče vyprosil za dobrý prospěch myslím že v 6 nebo v 7 třídě byl doma. Otcovi to bylo šumafuk, ale zato mamina si ho natolik oblíbila, že si ho tahala do obývacího pokoje a spolu sledovaly TV Pak když jeho velikost byla už ke dvom metrům tak už na něho trošku zanevřela a už se ho jako by bála (spíše měla z něho respekt).
Posléze jsem pořídil šrenkovky,vodní želvičky, nějaké gekony a už se to vezlo....Mamina nic nenamítala.
Momentálně už mám místnost na hady ve sklepě - kde jsem pánem já....a i když bydlím u rodičů ve vlastním podkrovním bytě dělám si co chci........
Mamina mě už bere jako, že bych bez hadů umřel i když už chovám hlavně jedovatiny - bere mě jako dospělého a rozumného jedince, kterej ví co chce a ví co dělá.
Dost často maminu zneužívám při asistenci např. přidělat gumovej ocas bezocasní švajcerky či účastnila se amputace (sama střihala) vyhřezlého pindíka mauretaniky.
No prostě super mamča - za to jí díky

Zatim to musim resit s rodici...hlavne sou stastni, ze sem se nezamiloval do pavouku
Ja sem jednou sel s kamosem do zveraku, kdyz mi bylo 7 a zpatky sem si dones gekona obrovskyho...doma me chteli puvodne zabit, ale nak si zvykli...potom to bylo skoro co rok to naka ta jesterka...vetsinou tajne, ale vzdy sem si je moh nechat...na hada sem musel premlouvat asi 5 let a nakonec sem se ve 13 dockal hroznyse Sice se jim moc nezamlouval hlavne babicce a dedovi, ale skoncilo to tak, ze kazdej den ho chodi skrabkat za hlavou od te doby mam co rok to hada a vzdy se stal milackem, dokonce vetsim nez byl nas kocour Ale hady musim hlasit minimalne pul roku predem aby si to rozmysleli. Na jedaka to uz bylo horsi...to sem se dockal az po dalsich 4 rocich od hrozni teda letos. A jeste letos musi skousnout anakondu a nejspis aspidelapsku Vzdy remcaj, ale pak se na ne chodi furt divat a nadavat jim jak sou tlusti nebo ze furt syci atd Ale kdyz je vyndam a chcu aby si ho dali kolem krku, tak to je horsi, zvlast kdyz jim jde cumakem ochuchat jejich hlavu...to se muzou zblaznit

To máma si nedá kolem krku ani mojí malou regiusku . Ale jinak je to u nás podobně, jen ta zvížata jsou dvě a vzhledem k tomu, že nevím, jak dlouho budu bydlet tam, kde bydlím, tak nic nového asi nebude..

No a když to fakt nepůjde, tak jedině vyměnit manželku

Tak já přidám pohled z druhé strany. Už jsem to tady někde psala. Od malička jsem měla šílenou fóbii z hadů, žížal a všeho beznohého. Můj dospělý syn se rozhodl, že mě jí zbaví šokem (nic jiného nezabíralo, nějaké přesvědčování nemělo smysl). Jednoho dne donesl užovku červenou-malinkou, cca 30cm dlouhou. Hned první večer mu utekla (počáteční nezkušenost), to jsem se chtěla odstěhovat, (našel ji v noci kocour a začal prskat...) Nejdřív jsem se velice bála, po týdnu mě syn přesvědčil,abych se jí dotkla jedním prstem a hned jsem ucukla, po dalším týdnu jsem se jí vydržela dotýkat celé 2 vteřiny...no úspěch. Zkrátím to: Teď je to můj miláček, syn je přes týden na kolejích v Brně, já ji mám na starosti. V případě potřeby čistím terárko, dávám vodu, někdy krmím a rosím, event. beru ji ven na proplázku. Proto doporučuji léčbu šokem, předtím nenápadně připravit, poptat se, ukázat obrázky, dobře promyslet... Např. s hroznýšem nebo krajtou bych ho nejspíš vyhodila (měla bych strach o život kocoura, přece jen co kdyby utekli), i když jsou nádherní, ale vyvolávají ve mě respekt z jejich síly. Chce to začít s něčím mladým, aby si postupně zvykla...

Pokud se manželka vyslověně hadů neštítí a jenom se jich bojí, ačkoli se s nimi nikdy nesetkala, tak by bylo nejlepši jí s nějakým hadem (klidným, zvyklým na lidi)jemně a šetrně seznámit. Můj přitel chová hady a se mnou problémy neměl, asi pro to že mám ráda každé zvíře, ae to je vedlejší. Taky mi vyndal z terárka nejdřiv užovku nádhernou. A dneska už mu dokážu nakrmit malý užovky holátkama. Asi je to přesvědčování je na tom jestli má vaše manželka ráda i jiná zvířata než klasické domácí mazlíčky. Jestli jí třeba připadá aspoň trochu krásná obyčejná ještěrka, když ji vidí v přírodě, tak snad první seznámení s hadem nebude takový horor. Martina