Názor na želvu

zdravim pár stepaček vlastním ale většinou s dovozu své dvě vychované od mala jsem choval tak jak doporučovala v té době dostupná literatura tudíž vypadali podobně.Muj nazor je že se trochu nemůže vejít do krunýře ale jinak krunýř sám o sobě je pěkně rostlí trochu víc vyboulený ale to májí i zvířata v přírodě.zobák je dost přerostlí postupně bych o zbrousil pilníčkem nebo odskřípnout kleštičkamy.Pokud si na to netroufáš zvládne to veterinář.Krmil bych spíše zeleným a výhýbal bych se ovoci a zelenině,je tlustá ale hlavně že né křivě rostlá,čas a krmení to zpraví.Kdyby se dala zazimovat tak by bylo vše ok. ale je to jen názor nezkušeného.jinak moje stepačky si rády brousí zobák o sepiovou kost chovu zdar Lukas

no já nevim, ale jako želva stepní mi to nepřipadá. spíš želva řecká žlutohnědá. pěknej kousek.

Vidim tam pet prstu na predni nozce? Pokud vidim dobre, nemela by byt stepni (=ctyprsta).

To je Oslinko stejný případ, jako když se za určující markantu druhu uvádí rozdělený nadocasní štítek. Naprosto nevyhovující způsob určení druhu. "Palce" želv rodu Testudo jsou na "ústupu" a jako rudimentální zbytky se vyskytují respektive nevyskytují u všech testud, včetně monotypického rodu Agrionemys. Mnoho hermanek i grék má také jen čtyři prsty a palec je tak zakrnělý, že není vůbec patrný. V každém případě tato želva je Agrionemys (Testudo) horsfieldii, želva stepní (čtyřprstá).

Tvar krunýře je pro horsfieldku typický, takový bochánek.

Zuzi je to klasika, na karapaxu jsou patrné známky překotného růstu a začínající rachitida. Spíš teda nevyvážený poměr nerostných látek. Všiměte si přední části karapaxu v místě úponů krčních svalů a svalů předních končetin, projevuje se to "hrbem" v oblasti prvního hřbetního štítku (scuta vertebralia)a obou prvních štítků žeberních (scuta costalia). Počínající deformace je patrná i v místě úponu svalů zadních končetin, projevuje se to deformací a propadáním v oblasti
pátých štítků žeberních(scuta costalia). Nevhodnou potravu prozrazuje i přerostlá rohovina horní čelisti. Pokud se dá soudit z fotky, má i malý nedostatek vitaminu A, všiměte si oblasti okolo očí. Světle zbarvená a jakoby jemná "vodová" barva v oblasti víček je celkem jasný příznak. Není ale nic ztraceno, želva vypadá ještě celkem dobře a při odpovídající péči se rachitida stabilizuje.
Problém je, že málokdo dokáže být na želvy tak "přísnej".
Fakt je, že vzhledem k dostupným informacím o chovu želv se původní chovatelce nedá celkem nic vyčítat. Viděl jsem zvířata i v podstatně ale podstatně horším stavu. V této velikosti už nebude želva náchylná na nedostatek vlhkosti, takže se to z vlhčením nemusí nijak přehánět.

Fakt je, že vzhledem k dostupným informacím o chovu želv se původní chovatelce nedá celkem nic vyčítat.

S tím souhlasím. Přesně takhle jsme pokazili krunýře našim želvám. Jedné méně, druhé více, ale tu jsme koupili s deformovaným krunýřem už ve zverimexu (tenkrát - 90. léta - se člověk nikde nedozvěděl, jak má želva vypadat a jaký má mít krunýř).
Ačkoliv jsme nakoupili dostatek "odborné" literatury, která se BOHUŽEL prodává i dnes - jmenovitě:
1) Bydlí s námi suchozemská želva - Romana Anděrová, Fragment - o potřebě UVB záření ani slovo - jenom v nemocech u křivice je uvedeno, že ji způsobuje nedostatek vitamínu D a že se má podávat v kapkách - to abych nebyla nespravedlivá, o vlhkosti substrátu ani slovo, jako další "báječnou" citaci uvedu: "Ze zeleniny dávají želvy většinou přednost salátu", "V létě je základem krmení listová zelenina (salát, kapusta, zelí, listy kedlubny)", "V zimě dávejte želvě i kompotované ovoce", "vyzkoušejte, co bude vaší želvě nejvíce chutnat: tvaroh, vaječný bílek, bílý jogurt, vařené maso"... po koupání radí mastit krunýř indulonou...
2) Moje želva a já - Wilke/Steimerová, Vašut - kniha úplně o ničem ilustrovaná fotkami silně rachitické želvy - o stravě nebo vitamínu D samozřejmě ani slovo..
A vůbec, v žádných knihách dostatečně nezdůrazňují, jak důležitý je vápník a zdroj vitamínu D - UVB zářivky nebo slunce (nebo kapky).
Jediné štěstí pro nás (nebo spíš pro želvy) bylo, že jsme je spoustu let chovali přes léto venku, ale potom už jsme neměli možnost a od té doby žily želvy bez vitamínu D, chudinky malé. O tom, jak se o ně správně starat jsem se dozvěděla až tady (za to všem, kdo zde odborně píší děkuju!). Teď už se budou mít lépe. Bohužel o správném chovu tenkrát nebylo téměř možné sehnat informace, teď v době internetu je to už úplně jiné..
To jsem se nějak rozepsala, snad vás nenudím..

S tím se nedá než souhlasit,my jsme měli štěstí,že obě naše želvy byly z importu a byly pěkně rostlé.Jinak by dopadly úplně stejně.Popravdě řečeno jsem žila roky v přesvědčení,že je zanedbávám,když jí skoro celý rok jenom pampelišky a jablka a nedávám jim moc na přilepšenou.Mladým bych se určitě snažila dávat to "nejlepší" a přitom by to bylo to nejhorší.Zaplať pánbůh za internet.Snad porostou aspoň trošku hezky rovně