Co říkají Vaše drahé polovičky na Vašeho koníčka - teraristiku?

No se zmenou partnera prichazi i dalsi zmeny...muj novy galan agamky videl, nevadi mu, ale musi byt zavrene. Ale jejich matka se jich boji tudiz mam jiste ze tchyni mit dom casto nebudu Ale muj me nastval, ze rekl ze agamy budou ve sklepe:( to nikdy! v obyvaku nebo v loznici

Bajunka: Ty si vybíráš, holka.

no doufam ze zmeni nazor...jasne sem mu vysvetlila, ze sou soucasti me rodiny, beru je jako svoje deti, a ty do sklepa zavirat nebudu! kdyz bude hezky necham je behat po obyvaku at si vlezou za slunickem k oknu...to chudak pak hledel jak žaba z kyšky a je to dobry strasak na tchyni buduci

jjjjjjjj,moje thýně,když jsem si pořídil P.regius mi nosila články z časopisu Hrom.Např.,jak 9 letýho kluka chtěl sežrat 3m hroznýš a máma ho zachránila tím,že hadovi do hlavy vrazila nůž s 30cm čepelí.Měl jsem na ni vždycky vztek,že věří takovým hovadinám a marně jsem jí vysvětloval,že by probodla i kluka,že had má tu hlavu malou a navíc 3m hrozňa děti nežere A ona pořád,že nám ta regina sežere dítě.Byl jsem z ní vždycky na prášky. Ach jo,ty tchýně

je to taká polička v předsíni, na kerů sa pokládajů klůčky třeba...

Taky netuším, co to může být. Tož i u nás je ten jazek ždibec jiné

No moje drahá polovička má doma užovku a sám mi závidí prostor. Kdyby měl víc místa, tak by ho zaplácal terárky. Rodiče mi nejdřív moc nefandili. Mamka striktně zakázala pavouky, ale když sem přinesla hada a gekončíky tak se s tim nějak smířila. teď už je dokonce sama chce krmit a chovat a pomáhá mi s nima.
Zato teta nám odmítá jezdit zalejvat kytky když sme na dovče od tý doby co je tu hadice

To vam zavidím, mne trvalo 20rokov než som drahu polovičku ukecal na hada(klasicka guttka) a dalšie dva mesiace k tomu aby mohli byt v garaži myši- myslim laboratorne. K tomu hadovi ešte taka klasicka poznamka po dvoch mesiacoch ho manželka bez problemov bere do rúk a potom že sú naše polovičky z cukru.

tak to se někteří fakt máte, mně by se hodil nějakej pořádnej chlap co se neštítí ještěrek a sem tam by opravil terárko, vyrobil lampičku a nečuměl jak sůva z nudlí na můj chov ještěrů :)

Odkud ze to jses?

Z Prahy a ty? a seš pořádnej chlap co se nebojí ještěrů :)

Jo, mam nemlich ten samej problém. Jak sůva s nudlí i když jen praskne žárovka
Když vemu želvu do ruky, tak se jen ozve: nekousne tě?

já jsem rodiče přemlouvala 15 let (od svých 6-ti), aby mi dovolili doma hada... v průběhu těch let, jsem je přesvědčila na rybičky, křečky, morče, potkany, kočky až nakonec přistoupili i na hady (2 guttky)... sice měli ze začátku respekt, ale časem si zvykli.

No a po roce, co jsem se těšila svému splněnému snu jsem si našla přítele... má z hadů fóbii. Sám ale říká, že po mně nemůže chtít, abych se jich vzdala... Takže zatím přehazuju prostěradlo přes terko, kdykoliv se chystá projít kolem Ale alespoň už se tolik nebojí přijít k nám domů... No a uvidíme... potají doufám, že budu mít takový štěstí, jako ti, co jim jejich polovičky nakonec tu teraristiku začaly tolerovat, ale stejně jako on na mně, ani já na něj nechci tlačit... tak držte palce

Až bude spát,dej mu hady do postele,oni ho vzbudí přestane se jich bát.TZV.Léčba šokem.
Já tvrdím,že když se něčeho bojíš,jdi a sáhni si na to.
POZOR neplatí to u jedovatých

Ahoj, já milovala zvířata od malička.Rodiče šíleli, když jsem domu přinesla slepýše nebo ještěrku. Od třetí třídy a vydrželo mi to až na střední školu, jsem chodila na teraristický kroužek a tam se mé vášně prohloubily. Rodiče mi udělili výrazný zákaz, tak jsem zvolila léčbu šokem a zvíře si prostě přinesla domů. Taťka pak vehementně chtěl krmit želvu, máma obdivovala achatiny a kočičák se stal dalším členem domácnosti. Když jsem začla bydlet s přítelem, přivezla jsem si želvu, gekona, achatiny..Sám si o nich zjitoval informace. I když je to počítačový typ, o zvířátka se mi dokáže postarat a dokonce se i vychloubá před svou rodinou a vůbec mě neshazuje typu, co to chovám za potvory. Když jdu na burzu, počítá s tím, že si něco pořídím. Podporuje mě, akorát mi nesestaví terárko, neopravi lampičku, ale i tak, jsem strašně ráda, že ho mám, a že se dokážeme tolerovat navzájem Nikol

dneska me primo sokovali rodice...tak nejak jsem tusila, ze az si odstehuju svoje zvirata (hady a zelvy, doufam, ze to zhruba za rok vyjde), tak si nejakeho toho hada poridi, ale cekala jsem, ze to bude nejaka mala uzovka...dneska se ovsem oba na terra burze v Liberci zamilovali do hroznysu, takze uz planuji, ze jakmile bude doma misto, pribyde parek B.c.i.... to bych do nich nikdy nerekla..

Nazdááááár všem.Tak u nás to bylo tak:moje žena měla z hadů šííílenou fóbii.Já je naopak chtěl od svých 14let (naši byli zásadně proti).Když už jsme spolu bydleli asi 4roky,přišel jsem s tím,že chci krajtu královskou k vánocům,že jinak mám zkažený svátky.No a protože mě miluje,tak svolila s tím,že si ji koupím sám,aby na ni nemusela sahat.Když jsem ji donesl domů trvalo manželce pár hodin,než si ji vzala do ruky.A to,až se přesvědčila,že jí fakt ten had nekousne a nesežereTeď máme doma (ZATIM !) 27hadů,17ještěrů,10druhů švábů,4 sklípkany,cvrčky a moučný červy.Jednou jsem se vrátil z odpolední směny z práce a v teráriu s M.S.Variegata byl župan,manželka prý přišla z koupelny sedla si na postel a něco ji hladilo po zadku.V tu chvíli jí proběhlo hlavou,že jsem vlastně v práci a když koukla,tak ona to samice M.S.V.Hodila na ni župan a šup i s ním do terária.Nebojí se jí,ale má z ní respekt.Variegatka totiž moji ženu nemá v oblibě.Já mohu do terária sahat a nic,ale manželka jen otevře a už se točí do S a seká. Taky občas manželka hudruje,ale má smůlu.Když mi před pár dny řekla,že ještěrkám kupuju přesnídávky a lipánek a dětem ne,řekl jsem jí,že na děti nám vzali přídavky a ještěrky snesli vajíčka,tak si na to vydělávají.Samozřejmě,jen aby jsem ji popíchlDětem bych neodepřel nic,jako každý rodič!Naše holky mezi těmito zvířátky vyrůstají od mimina a nebojí se vlastně ničeho.Mladší dcerka je z nich úplně nadšená a pomáhá mi při krmení a výměně vody.Hlídá,aby hadi neutekli,tahá korálovky a volá ,,Tati tohle je samice,, No a starší dcera se ve škole plazů zastává,když slyšela od někoho,,fuj hadi,,tak mu vše patřičně vysvětlila.Dojednala několik povídání o plazech.Učitelkám a dětem se to prý moc líbilo.

Vím,že často to se mnou manželka,co se teraristiky týče nemá lehké,ale je tolerantní a podporuje mě.Kolikrát mi i vyrazí dech,když mi řekne,že tamten had by se jí líbil.Pár lidí na nás kouká,jako na blázny,ale když ženě některá známá řekne,že by mne s hadama hnala,manželka pohotově odpoví:Alespoň mi neleze do hospody,mám ho doma a věnuje se rodině. No není to poklad.Je a já to vím.Kvůli mě překonala strach z hadů a teď je má i doma a já si jí nejen za to mooc vážím.