Jak přesvědčit své okolí"manželku" o tom že hadi jsou krásní

Zdarec, tak já takovej problém bohudík nemám. Moje mamina, je taky blázen do hadů i když né takovej jako já, ale má k nim dost vřelej vztah a dokonce, popřídit si domů prvního hada byla víceméně její iniciativa . Akorát sem nedávno s ní musel řešit takovej problém, že jsem si umanul pořídit krajtu tmavou. Ona namítala, že na co když už máme hroznýše a regiusku, ale stačilo pár mých argumentů a svolení jsem dostal .
A co bych ti poradil s tím jak na manželku?... to je těžký, nemám s tím zkušenost snad jen u jiných lidí kteří hady považovali za slizké odporné a agresivní tvory, ale jen do té doby než viděli mýho hroznýše v reálu a když si na něj potom i sáhli změnili názor a musim se pochlubit, že po jedné exkurzi u mně doma dva lidi konvertovali od chovu rybiček k chovu hadů, no není to skvělé???

Máš nějakého známého který chová hady? Vem manželku ssebou, zaveďte s kamarádem lehce odborný rozhovor na téma hadi, jejich krása. Vyzdvihněte hadí přednosti a tak. Musíš mluvit zasvěceně a s citem. Manželka najednou zjistí, že takovou tvou tvář nezná a začne na tebe být, sice potajnu, pyšná. Návštěvu zopakuj, nejlépe při lahvince dobrého šnapsu, vybal nějaké novinky či zajímavosti. Klidně můžeš blafovat, nepozná to. Můžeš taky použít taktiku "toho lepšího" např.: hady jsem choval, celkem mi to šlo-platil jsem za odborníka v eláfkách, ale pak přišla rodina a já věděl, že bych hadům nemohl dát vše potřebné, protože manželka a děti jsou pro mě prioritou a proto že jsem nechtěl dělat věci polovičatě, dal jsem přednost rodině. at atd. Pak zkus manželku, jestli si nechce aspoň šáhnout, aby se přesvědčila, že had není ani studenej ani slizkej ani odpornej. A možná ti to navrhne sama, aby jsi znovu začal s teraristikou Netvrdím, že to vyjde, ale zkusit to můžeš. Psychologie a jemný tlak správným směrem je tady důležitý. Rozhodně ne ultimativně nebo výměnou za něco: ty hady - já norkovej kožich

Dej průběžně vědět jak jde boj...

to je fofr chlapy zatím díky a stou návštěvou přemýšlím dřív sem žil jinde ted bydlím v Liberci takže tu nikoho nemám

Zajdi aspoň do ZOO. Udělej u terárií ženě malou přednášku o kráse hadího těla, způsobu života a tak. Pro začátek aspoň něco. Kolem Liberce znám akorát Davida Hegnera z Jablonce.

Tak tady bych si dovolil trochu oponovat páč ZOO mi nepříjde jako moc dobrej nápad jak přesvědčit manželku aby svolila k chovu hadů.
Alespoň to beru podle mého zážitku s poslední návštěvy ZOO kde to v pavilónu plazů smrdělo jak když tam p****i opice . A myslim že právě ten zápach by ženskou odradil ještě víc a těžko by se jí pak vysvětlovalo, že když člověk o svého hada dbá není vůbec cítit na rozdíl třeba od psa nebo kočky .
Ale to je pouze můj názor

To musím souhlasit v ZOO to je hrůza děs smradu jak v hradu je smutný když se o vystavený
hady staraj lidi pro který to znamená jen měsíční příjem jinak dlužno podotknout že manželka s bojí skoro všech zvířat krom Papoušků a rybyček ale tahle část fauny nebere zas mě

Kdybych to já (a jiní) dělal pro měsíční příjem, tak bych dělal jinde, je vidět, že nevíš kolik takový ošetřovatel v zoo bere. On ten smrad třeba u nás je zapříčiněnej za prvé tím, že právě navazujeme na zmíněný pavilón opic (šimpanzi po ránu, to je darda) a za druhé, a to je zajímavé, ten smrad nebo také nedýchatelnost (zatuchlost aj.) se zvětšuje s počtem procházejících návštěvníků. Ještě je třeba brát v úvahu, že třeba u nás a i jinde je terárium desítky let stará (zastaralá) budova s nevyřešenou ventilací, konkrétně u nás to byly tuším původně nějaký stáje a potom přechodná ubytovna pro dělníky. A při vysoké vlhkosti, teplotě a při větší nahuštěnosti návštěvníků to je samozřejmě přiměřeně cítit, to se opravdu z jedním nebo dvěma terárii v obýváku nedá srovnávat. Ovšem kolegové mající komfort hadí (plazí, obojživelné...) místnosti s desítkami terárií mi jistě dají za pravdu, že když se sejdou okolnosti, např. vícedenní nepřítomnost, vyprázdnění více jedinců najednou, nedejbože vyblitý hlodavec, tak to taky není nic příjemného. To je asi jako když srovnáváte, když má někdo doma jednoho vykastrovanýho kocoura a kočičí útulek.

Tu tvuj problem jsem řešil 7 let,než jsem přišel na to,jak na ní.První jsem zjištoval co chce ona.Pak asi tak před měsícem jsem ji donesl krásné kotě a sobě v patek krásného hada.Vysvětlil jsem jí ,že ona má na mazlení kočku a já chci taky nějakého mazlička a vyšlo to.Přeji mnoho zdaru,hlavně pomalu a nenapadně a že je zadarmo,to je potěší.čau Mirek

Já sehnala všechny možné informace a do rodičů je nahustila. Pak s nima procházela zverimexy a naštěstí jsem narazila na prodavače-odborníka (aspoň ve věcech,které rodiče zajímali) a ten jim řekl přesně to, co potřebovali.

Myslim, ze dobra cesta je burza - tam je spousta veci na koukani a i zena si tam myslim neco vebere, pokud ma nejaky vztah k prirode. Pokud ne, tak to bude tvrdy boj a nerovny . Ja v tomhle mam vyhodu - zena ma se mnou zacala existovat v dobe, kdy jsme na kolejich meli s kolegou 18 kusu obojzivelniku a plazu vcetne jedne V. transcaucasiana, ktera byla jak papinak a jedna z prvnich cinnosti, kterou nam pomahala delat bylo cisteni zrovna jejiho terarka.

VH

Zdravim,
trochu odbočim od tématu, jak je to se zvířatama na koleji? Nikde jsem nenašel nic o tom, že by to bylo vyslovně zakázáno, ale na druhou stranu si dokážu představit, že správcová by s tím mohla mít problém :) Dejme tomu, že ukecám spolubydlícího, co se o plazech vyjadřuje jako o hnusu a donesu něco menšího. Mysíte že by mohl být problém, když o tom nebudu mluvit? :)

Ja to nikdy oficielne neresil :) Nejvic jsem toho mel v prvaku, pak ruznejma okolnostma jsem to zredukoval... Na konci jsem mel jen 3 druhy svabu, scinka a Zameris. Nikdy jsem nemel potiz - dokonce kdyz k nam jednou prisla kolejbaba - vyhlasena to krava - tak jsme ji ukecali, ze ta sicici zmije je naprosto neskodna uzovka :) VH

Taky mam jednu kolejni story
6 let neohlaseneho chovu na koleji bylo vsechno OK, ackoli cas od casu prisla nejaka ta kontola inventare v podobe spravcove. Skoncilo to ovsem vzdy jen tim, ze dotycni se zajmem vytahovali ruzne informace o tom, co ze je to za pekna zvirata a zivot sel utesene dal. Dluzno podotknout, ze jsem pokoj sdilela s dalsimi peti velice tolerantnimi spolubydlicimi z oboru jako pedak, humatitni vedy, geografie, teologie, ktere podobna zviratka zrovna nemusely. Tehdy slo o dva velke stojany + par samostatnych terarek predevsim s hady, svaby a sklipkany. Dulezite je neomezovat prostor ostatnim, nedelat binec a nedopustit aby cokoli zdrhlo. Pak byly spolubydlici v pohode a spis nez aby byly znechucene, zacaly je ty moje potvory zajimat. Nejvice vzpominam na odchytavani dezinsektora ktery pokoje obchazel co pul roku a presvedcovani, ze v nasem pokoji by rozhodne nic vystrikavat nemel. Po par letech uz vedel sam co a jak . Posledni rok ovsem zavedli nove hygienicke predpisy a zvirata musela pryc. Tak jsem sla s nima...
Pokud jde o presvedcovani protejsku - nejlip asi funguje postupne vyvraceni skutecnosti, ktere jsou povazovany za prekazku (sliz hadu, nebezpecnost gutat). A na to jsou asi nejlepsi prave navstevy spoluchovatelu.

Nojo, když vy jste studovali něco zvířecího, tam se to dá aspoň nějak ukecat :) Já studuju architekturu a kolej mám na strahově. Ikdyž zase u nás kontroly pokojů probíhaj snad jen na konci roku, né-li vůbec. No asi se půjdu podívat zas na burzu někdy... :)

U nás to byla léčba šokem.Vždy,když jsem řekl před mámou(manželka zatím se nenašla )něco o hadu,tak byl oheň na střeše,takové to klasické"buď had nebo já",a tak jsem jí prostě postavil před hotovou věc.Když byla na chatě,tak jsem si připravil terko a když se vrátila,tak jsem řekl,že si někam zajedu a bylo to.Udělal jsem si projížďku do Dvora Králové a zpět jsem si dovezl krásnou nudličku.Máma chvilku frfňala,ale pak byl klid.Jediný co prý dělat nebude,je krmení a to po ní nikdo nechce,takže je to u nás v pohodě.Teď jsem jí pomalu začal připravovat na možnost dalšího přírustku a zase frfňá,takže to dostane zase šokem

Teda chlapi,obdivuju jak se dokážete semknout a pomoct "kolegovi v nesnázích"

Taky jsem byl v této situaci. Čerstvě ženatý, po studiích, takže bez peněz a v očekávání potomka. Chodit do ZOO, nebo na návštěvy k háďákům je házení hrachu na zeď. Lásku k plazům se nedá naučit. Je to jen a jen o toleranci. Takže zjisti co jí vadí.
V mém případě to bylo, že nemáme moc peněz a že budeme mít prcka. Uplynulo cca 7 let (po 3 letech následoval další potomek) - děti už byly dost velké, našel jsem lepší práci. Tudíž všechny podmínky splněny. A protože mě má moje žena ráda a uvěřila, že je to můj životní koníček, tak jsem si splnil sen a pořídil svého prvního hada (hroznýše královského). Nedávno k nim přibyl i varan. Prosazování varana trvalo "už" jen cca rok.
Pokud nemá tvoje žena vyloženě fóbii, tak to chce jen čas, trpělivost a dokaž ji že to myslíš vážně - kupuj si knížky, časopisy, sleduj v TV pořady o plazech, atd.
Přeji Ti Martine hodně štěstí ...

Jsem pro tvrdé řešení,přines si ho domů a hotovo,určitě vás nevyhodí,alespoň u mě to tak fungovao vždycky jak s rodiči tak s nyní s přítelem.Držím palce

No tak to je věc individuální, moje manželka hady nemusí, máme jich doma 18 nemáme žádné obry jako tmavky anakondy atd. Máme užovky a nepochopím lidi, kteří prostě hada do ruky nevemou, např moje žena, to syn ten si užovku vytáhne s terárka a vůbec se toho nebojí. Mluvím třeba konkrétně o cca 60cm nejedovaté užovce, mají z ní strach, udržujou vzdálenost cca 3 metry aby je náhodou nekousla. Dyť je to neškodné zvíře, které kousne jenom pro že má strach. Jo pochopil bych to kdyby to byla 4metrová krajta, z té bych měl respekt i já, ale strach určitě ne. Je to jenom o tom, že má manželka pravděpodobně něco zafixované a proto se hadů bojí. To jí musíte vyvrátit. Moje žena už si zvyká, ale má z nich respekt, do ruky je prostě neveme a mě se žije těžko s tím že v tomhle nemáme společný koníček. Začal jsem před 9 lety, pak jsem skončil kvůli práce. Teďka to začalo 1 hadem, zjistila že jí nic neudělá a že je vše ok a svolila k dalším, chodí se dívat ale nešahá
Takže i tohle je cesta, sice s poloviční úspěšností, ale snad to syna chytne taky a o to větší radost z toho budu mít.

U mě se to vyřešilo v celku samo (po devíti letech). Dostal jsem terárko od kamaráda a se svým 4letým synem a 7letou dcerou jsme se dohodli, že to bude nový domeček pro hada.Manželka byla naším rozhodnutím zcela nespokojena, a se slovy buďto had nebo já se o tom nechtěla dál bavit. V pátek jsem přivezl 2 nádherné dvouměsíční miminka E.guttata.To bylo radosti. Manželka se neodstěhovala, děti jsou šťastné,a dnes už měla manželka starost co budou hadičky papat,a když jsem je chtěl vyndat abych je ukázal dětem,tak si je vzala sama a hrozně se jí líbilo jak se jí ty krasavci proplétaj mezi prsty (a vůbec nejsou slizký). Hadi jsou krásná zvířata ale spousta lidí má vůči nim předsudky. Je to nejspíš ne zrovna dobrou reklamou v médiích atp.,ale myslím si že člověk který má alespoň trochu rád zvířata a přírodu, při překonání těchto předsudků a hlavně poznání že to není ta slizká,kousavá a nebezpečná příšera,si určitě na přítomnost tak zajímavého tvora doma v teráriu přinejmenším zvykne.Přeji ti hodně štěstí při přesvědčování tvé ženy a napiš jak to dopadlo.
Jirka

PS:Neberte to prosím jako návod, ta vaše by se mohla odstěhovat , a nebo co by bylo snad ještě horší by mohla vystěhovat vás i s hadem.

Já bych neřekl, že návštěva u hadaře je od věci.
Moje žena se nechala po 3 letech ukecat na užovky... Netlačil jsem na pilu, ve svém okolí jsem neznal nikoho kdo by hady choval, hadů jsem se bál ale strašně to chtěl zkusit. Pak jsem potkal bývalého kolegu, který se dal mezitím na hady, svazl se s ním na burzu a z tý už jsem si vezl mimina boaedonů... Manželka zo zkousla bez problémů. Jen si dala podmínku, že jedovatýho nic mít nebudeme. Nu, to vydrželo asi tak půl roku. Našel jsem inzerát že kdosi kdesi poblíž prodává pár cerastesek. Měli jsme cestu tím směrem, zastavili jsme se jen se podívat.... Už když jsme vycházeli z jeho bytu, přemýšlela kde vezít ty potřebný 4 tisíce, neřešila nic jinýho. Pak ještě asi rok měla snahu mi mluvit do toho, který hady mít a který nemít, potom jí to přešlo a nastala volnost. Skoro- bylo na ní vidět, že kobry jí dělají vyloženě nedobře, zdávalo se jí o nich, měla s nima problém. Taxem je dal pryč. Znovu jsem si je pořídil až potom, ce jsme se přestěhovali do baráku a haďárnu mám oddělenou od obytných prostor.

Já to zatím musel řešit s maminou (zatím žádnou hadařku - maželku nemám).

I když v nedávné době jsem tuhle věc prosazoval u přítelkyni, která k těmto zvířátkům nemá žádný vztah - vadilo jí, že jsem v haďárně častěji než s ní. Že jezdím na burzy...atd.
Byla to vůdčí osobnost (po otcovi) - po třech letech, jsem procitl a zjistil jsem, že to nelze takže jsem přestal bojovat a s přítelkyní se rozešel. Nelituji toho

Můj první had hroznýš domácí - kterého jsem rodiče vyprosil za dobrý prospěch myslím že v 6 nebo v 7 třídě byl doma. Otcovi to bylo šumafuk, ale zato mamina si ho natolik oblíbila, že si ho tahala do obývacího pokoje a spolu sledovaly TV Pak když jeho velikost byla už ke dvom metrům tak už na něho trošku zanevřela a už se ho jako by bála (spíše měla z něho respekt).
Posléze jsem pořídil šrenkovky,vodní želvičky, nějaké gekony a už se to vezlo....Mamina nic nenamítala.
Momentálně už mám místnost na hady ve sklepě - kde jsem pánem já....a i když bydlím u rodičů ve vlastním podkrovním bytě dělám si co chci........
Mamina mě už bere jako, že bych bez hadů umřel i když už chovám hlavně jedovatiny - bere mě jako dospělého a rozumného jedince, kterej ví co chce a ví co dělá.
Dost často maminu zneužívám při asistenci např. přidělat gumovej ocas bezocasní švajcerky či účastnila se amputace (sama střihala) vyhřezlého pindíka mauretaniky.
No prostě super mamča - za to jí díky

Zatim to musim resit s rodici...hlavne sou stastni, ze sem se nezamiloval do pavouku
Ja sem jednou sel s kamosem do zveraku, kdyz mi bylo 7 a zpatky sem si dones gekona obrovskyho...doma me chteli puvodne zabit, ale nak si zvykli...potom to bylo skoro co rok to naka ta jesterka...vetsinou tajne, ale vzdy sem si je moh nechat...na hada sem musel premlouvat asi 5 let a nakonec sem se ve 13 dockal hroznyse Sice se jim moc nezamlouval hlavne babicce a dedovi, ale skoncilo to tak, ze kazdej den ho chodi skrabkat za hlavou od te doby mam co rok to hada a vzdy se stal milackem, dokonce vetsim nez byl nas kocour Ale hady musim hlasit minimalne pul roku predem aby si to rozmysleli. Na jedaka to uz bylo horsi...to sem se dockal az po dalsich 4 rocich od hrozni teda letos. A jeste letos musi skousnout anakondu a nejspis aspidelapsku Vzdy remcaj, ale pak se na ne chodi furt divat a nadavat jim jak sou tlusti nebo ze furt syci atd Ale kdyz je vyndam a chcu aby si ho dali kolem krku, tak to je horsi, zvlast kdyz jim jde cumakem ochuchat jejich hlavu...to se muzou zblaznit

To máma si nedá kolem krku ani mojí malou regiusku . Ale jinak je to u nás podobně, jen ta zvížata jsou dvě a vzhledem k tomu, že nevím, jak dlouho budu bydlet tam, kde bydlím, tak nic nového asi nebude..

No a když to fakt nepůjde, tak jedině vyměnit manželku

Tak já přidám pohled z druhé strany. Už jsem to tady někde psala. Od malička jsem měla šílenou fóbii z hadů, žížal a všeho beznohého. Můj dospělý syn se rozhodl, že mě jí zbaví šokem (nic jiného nezabíralo, nějaké přesvědčování nemělo smysl). Jednoho dne donesl užovku červenou-malinkou, cca 30cm dlouhou. Hned první večer mu utekla (počáteční nezkušenost), to jsem se chtěla odstěhovat, (našel ji v noci kocour a začal prskat...) Nejdřív jsem se velice bála, po týdnu mě syn přesvědčil,abych se jí dotkla jedním prstem a hned jsem ucukla, po dalším týdnu jsem se jí vydržela dotýkat celé 2 vteřiny...no úspěch. Zkrátím to: Teď je to můj miláček, syn je přes týden na kolejích v Brně, já ji mám na starosti. V případě potřeby čistím terárko, dávám vodu, někdy krmím a rosím, event. beru ji ven na proplázku. Proto doporučuji léčbu šokem, předtím nenápadně připravit, poptat se, ukázat obrázky, dobře promyslet... Např. s hroznýšem nebo krajtou bych ho nejspíš vyhodila (měla bych strach o život kocoura, přece jen co kdyby utekli), i když jsou nádherní, ale vyvolávají ve mě respekt z jejich síly. Chce to začít s něčím mladým, aby si postupně zvykla...

Pokud se manželka vyslověně hadů neštítí a jenom se jich bojí, ačkoli se s nimi nikdy nesetkala, tak by bylo nejlepši jí s nějakým hadem (klidným, zvyklým na lidi)jemně a šetrně seznámit. Můj přitel chová hady a se mnou problémy neměl, asi pro to že mám ráda každé zvíře, ae to je vedlejší. Taky mi vyndal z terárka nejdřiv užovku nádhernou. A dneska už mu dokážu nakrmit malý užovky holátkama. Asi je to přesvědčování je na tom jestli má vaše manželka ráda i jiná zvířata než klasické domácí mazlíčky. Jestli jí třeba připadá aspoň trochu krásná obyčejná ještěrka, když ji vidí v přírodě, tak snad první seznámení s hadem nebude takový horor. Martina