básničky - jaký jste umělci?

moje velmi oblíbená ale není moje:
Již jedenáctá odbila a společnost ještě seděla
při pivě družném hovoru, v hospůdce malém prostoru.
Na podnět rady Vacátka, přišla všetečná otázka: kde prdět smí se a kde ne?
Je slyšet pana Navrdu, jak vážně mluví o prdu. Směle ve tvář všem tvrdí,
že prý každý člověk prdí. Někdo málo, někdo víc, do sukní i nohavic.
Uprdne si starý, mladý, prdne i vznešená lady.
I ten žebrák bídou štván, prdí jako nóbl pán.
Každý v družné pohodě, prdne také v hospodě. Při pivě i při víně, prd nikoho nemine.
I v kostele smí se prdět, nesmí to však tuze smrdět,
Kdo to šeptem vypustí, tomu pánbu odpustí.
Vždyť lékař o prdu praví, že kdo prdí, ten je zdravý.
Kdo se na prd nezmůže, lék mu málo pomůže.
Prdí Petr, prdí Pavel, prdí jistě každý z nás, prdělo se vždycky všude se bude zas.
Prděl Baťa ve Zlíně, prdí mládek ve mlýně,
i baletka na jevišti, uprdne si ke hledišti.
Každý dělník v továrně, uprdne si totálně. I ten sedlák na poli, prdí jen to hlaholí.
V parku večer při randíčku, prdne panna při měsíčku,
polehounku v zátiší, ať prd nikdo neslyší.
Přisvědčuje rada Puprd, jenž si náhle nahlas uprd.
A sděluje s jasnou tváří, jak si prdí v kanceláři.
Úředníkům v kanceláři, prdět též se dobře daří, na hodnost se nekouká, každý si rád zafouká.
Prdí písař, prdí rada, sekretářka taky ráda.
I šéfové morousi, rádi svůj prd utrousí.
Jinak prdí sportovec, mužně hájí svoji věc, prdy bují při sportu, každý prd má svojí sortu.
Jinak prdí fotbalista, cyklista i hokejista
jinak rybář na břehu, uprdne si ve střehu.
Turistovi na túře, prdy jdou jak na šňůře. Pilot když je v povětří taky prdy nešetří.
Houbař když se roštím dere, prdí div se neposere.
Tramp za každé pohody, prdět jde do přírody.
Zachechtá se mistr Halíř, jak si prdí také malíř
a jak prdí mistr švec, to je přece známá věc.
Pozvedl se starý Pindal, uprd si a fajfku vyndal,
hovoru dál zpřádá nit, prdí každý, kdo chce žít.
Praví on že prdí lehce, prdí mu to i když nechce,
každému to potvrdí, když písničku zaprdí.
Až on chudák jednou ztvrdne, vícekrát si neuprdne, kdesi v hrobu doliny, prdět bude do hlíny.
Pan učitel v letním vedru uprdne si pod katedru,
aby tolik nesmrděl, dá si piják pod prdel.
Abatyše prdí tiše, každý prd si hned píše. Dvěstě prdů do roka, osvobodí otroka.
Prdli mniši sborem, dunělo to chorem, od prdele kaštany, roztřískaly varhany.
Tím končím ódu svoji, prd už nechám na pokoji, že jsem básník netvrdím, avšak rád si zaprdím.
Nakonec však říkám jasně, na prd těžko skládat básně,
hlavou nad tím nevrťte, svoji prdel přiškrťte.
Tímto končím svoji báseň, ať nedělám ostudu, jakživ jsem o prdu nečet a už snad číst nebudu.

Pláču smíchy
To je dokonalý

Tak koukám jako blázen, co všechno dokáže "pojmout" teraristická poradna. Nu což:

Teta
Šla teta na snímkování,
měla pěkné tetování.
Pan doktor se jí hned ptal:
"Kdo Vás teta tetoval?"
"Nechte prosím slabou ženu!
Já jsem tady na rentgenu!
Já se sama tetuji, háčkuji a letuji..."

Dáša
Jede Dáša na svém skůtru
hledat kluky něžný,
v podpaží má Kamasútru,
ten skůtr je sněžný.
Odvážně se řítí z kopce,
naráz ztrácí hlavu,
takhle buďto skončí v hrobce,
nebo v jiném stavu.

Socha
V parku stojí socha
děvčete a hocha.
S neskrývanou rozkoší,
každou noc tam sousoší.

Mraveneček
Nesl malý mraveneček
lesem kousek dřívka.
Nedbal na svou čerstvou kýlu,
vyhřezla mu střívka.

Slavík
Sedl slavík na koleje,
moji milé píseň pěje.
Pak jel kolem osobák
a on přišel o zobák.

Natálka
Za městem učil jsem Natálku
házeti granátem na dálku.
Byla to veliká lapálie,
teď sbírám co zůstalo z Natálie.

Samec
Máme samce dogy,
je úplně grogy.
Celou noc byl u fen
a teď žere brufen...

Nahý v trní
Šel jsem sypat slonům zrní,
a on tam stál nahý v trní.
Sloni se ho ulekli,
usekli mu kule kly.

Obraz
Visí obraz na skobě,
ta skoba se viklá.
Stejně visím na Tobě
jsi však na to zvyklá.
Až jednou tohle zátiší
se utrhne a sletí,
budeš tichá, nejtišší...
a já pochopím, jak je Ti.

Geometrická
Pod oblohou temně šedou,
člun A a člun B si jedou.
A až vyjde slunce,
vyjede i člun C...

Myška
Sedí myška v rohu,
v pastičce má nohu.
Sedí tiše, občas pípne,
asi mrcha brzo chcípne.

U piva
Sedí pán při malém pivu,
ve tváři má zděšení.
Není tomu ani divu,
padá na něj lešení.

Dřevorubec
Dřevorubec dříví kácel,
sekl se a vykrvácel.
Marně svíral pěstičky,
ztratil krevní destičky.

RITCHI, jestli je to Tvoje tvorba, tak je úplně supr. Umřu.

Ale kdepak moje, na to bohužel nemám

Autoři jsou Plíhal + Vodňanský

Tak tahle je taky dobrá:

Marně si teď lámu hlavu,
jakto že jsi v jiným stavu.
Vždyť mi řek´pan doktor Havlík,
dříve než jsem trenky navlík´,
že svůj nástroj rozkoše,
můžu hodit do koše...

To je fakt taky dobrý

Šla babička z jarmarku,
nesla v nůši krocani,
najednou se postavili
a dali se do chcaní.

Chci tě...

Zjevil ses jak přízrak v mlze,
obhlížel si žár nenápadně, tiše.
Je jaro, svět se točí a vášeň...
což ty tím nejsi schvácen?
Když už jsem skoro vyhasla,
přišels, přiložil, abych procitla.
Stejný koloběh jež trvá věčnost,
pouze pudům skládám věrnost.

Většinou k večeru dostávám chutě,
pojď se mnou miláčku, do koupelny, zvu Tě.
Otevři ústa, mírně si poklekni,
přimhuř si oči, naposled nadechni.

Nástroj je navlhlý, zdá se být připraven,
k ústnímu užití zvláštně je upraven.
Krátkými pohyby, dovnitř a ven,
uvolni krk, je to jak sen.

Lepkavou hmotou plní se hrdlo,
radši to vyplivni, ty moje trdlo.
Opláchnu nástroj, otřu ti hubu,
taky vás vzrušuje čištění zubů?
.....snad jste někdo z vás nemyslel na prasárničky ! ! !

TO je boží

Až vás jednou všechny opustím,

nechci vidět slzy a zármutek....

radujte se, ač vás nepohostím

však mám ještě jeden dodatek....

Až vás potkám u bran pekelných

a budu vás vítat s otevřenou náručí,

přineste dar neřestných

a slavme spolu znovuzorzení.

Vždyť u ohně je tak krásně

O všm vím....

Tiskneš se ke zdi,
skřeky tě provázejí,
nápisy nečti,
nemáš svědomí.

Cítíš se být ponížen,
v samotě se ukájíš,
nejsi raněným zvířetem,
smrti nic netajíš?

V mysli mé jsi nahý,
jsi jak bezbranné dítě,
věř, že hněv je pravý,
nevymotáš se z mé sítě!

Mnohá staletí bloudím,
hledám zranitelné... TEBE...
Životy tak rmoutím,
kdy zničím sebe?!

Pro padlého...

Vím o nich,
slyším jejich nářky,
na jejich křídlech...
s rychlostí vážky...

Slyším je plakat,
jejich slzy sbírám,
chtějí perutě vytrhat,
popel z tváří stírám.

Vždy střežili mé šílenství,
stali se mými stíny...
teď nosím je v náručí...
s pocitem viny...

Obětovali se pro mě,
vzdali se nebes,
již bloudí ve tmě,
již je vítá Hádes.

Učinit tak krok zpátky,
mít tak vodu života,
obětuji své vzpomínky
pro padlého anděla!

Jsi slizká hadice,
mám tě rád velice.

Jsi slizký had,
nemám tě rád.

Tak to by byla jedna.

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla spívalo.
Magneťák na plné pecky,
do rytmu se kývalo.

A to byla druhá.

Akorát ta druhá je vybrakovanej Semafor...

Obě dvě jsou předělávky.Ta první je písnička.