Jak jste se dostali k teraristice

To je dlouhá historie, mám malý hospodářtví mimo jiné, odmala jsem milovala zvířata, nicméně rodiče moje nadšení nesdíleli...takže jsem se velmi brzy osamostatnila a začali si plnit sny. Když zrušili všechny podniky, kde jsem pracovala jako zootechnik, tak jsem hledala dál něco aspoň trochu se zvířaty a dostala jsem práci ve zverimexu a na starosti se facto všechny zvířata, hlodavce, včetně králíků a morčat jsem ovládala dokonale, ovšem terarijní zvířata byli problém, to jsem neznala...začala jsem studovat a hledat materiály všude možně a terária i zvířata začali pod mýma rukama prospívat, to se nechlubím to je fakt.A tam mě to chytlo, měli jsme tam nepříliš hodného gut´áka, už byl dospělý, když jsem tam nastoupila, toho mi šéf věnoval a tak ke mě přišel můj první had, už ho tedy nemám, měla jsem ho 7 let.Dnes se sama sobě divím, že mě to uchvátilo, protože jsme tam měli anakondy, to byl vždycky trest je čistit, když zaplat´pámbůh odjeli na jiný krám, tak přišla taeinura zlá jak čert, měla kolem 2.5 metrů, i když proti anakondám byla mírotvůrce, stejně mi prokousla ruku v místě kde je palec a ukazováček, musela jsem ji potopit hlavu i s rukou, aby mě pustila, vydržela pod vodou bez dýchání skoro čtvrt hodiny, spoléhala jsem na to, než aby se utopila, tak mě pustí a nadechne se...jo to byli zážitky.Pak jsem byla asi tři roky bez hada a projížděla inzerci z nudy a tam jsem uviděla E.c. maurus a ti se mi vždycky líbili, tak jsem pro ni jela k chovateli, pak přibyl druhý, pak 2 guttky, legouše jsem již měla a želvu T.hermanni taktéž, tu mám už asi 12 let.No a tak to začalo.....ráda bych se příští rok pokusila o odchov-poprvé, tak doufám, že to vyjde.

Tak mě hadi fascinovali co si pamatuju... Od šesti let rybařim a tehdy jsem čas od času vídal nějakou tu natrixku kolem řek a potoků... A když jsme jezdili k babice, ta tam měla užovek... Pár jsem si jich chytil (to mi bylo tušim 10) a tajně "choval" v krabicích na zahradě, pak mi je děda pustil Občas mě nějaká natrixka kousla, občas i nějaká ta beruska... Ale stejně mě hadi nadchli, tak jsem asi od 11 let otravoval mámu, že chci terárko s hadem, a ve 13 jsem se dočkal, a od tý doby... Jinak před hadama nějaká ta rybička, nějakej ten hlodavec...

Jako malý kluk jsem choval kdeco, od polních křečků až po želvu, táta byl zapálený akvarista, takže i rybky. Veškerý svůj volný čas jsem ještě s jedním kamarádem strávil pozorováním a lovem všeho, co se hýbalo, máma mi po návratu domů kontrolovala kapsy a všechny ty čolky, žáby, ještěrky apod jsem musel vypouštět zpět na svobodu, v tom byla nekompromisní.V době kdy moji vrstevníci četli Malého Bobše, já hltal přírodopisné knihy a mým bohem byl Gerald Durrel, pan Vágner atp. Pak přišli dravci, poštolka, jestřáb, kamarád u toho už zůstal a pokud vím se tím posléze i živil jako ochrana letiště, já šel ke koním, pak do Německa taky ke koním a teď na stará kolena se vracím do dětství. Začalo to jednou Brachypelmou, pak přišly Poecky, žofky, nějaká ta krajtička a hortuláni a už v tom lítám jako všichni tady

Já jsem prý byla vždycky dítě přírody. Už ve školce ze mě učitelky "měly radost", když jsem zachraňovala žížaly ze silnice při cestě na oběd. Ale doma jsme zvíře nikdy mít nemohli, protože "kdo by se o něj staral, když pojedeme...". No a pak mě můj drahý ulovil na svého jemeňáka a rybičky a teď máme kuhlíky, anolise, 3 akvárka a 2 pubertální koreláky Jen kdyby se můj drahý tak nebál hadů...

U mě to bylo dost zvláštní. Momentálně mám ve škole dlouhodobou praxi k tématu své absolventské práce ,,Podpora ekologické výchovy formou založení biologického kroužku" No a když se sejdou dva blázni, tak se jeden malý kroužek pro děti zvrhne do dvou kroužků, ekocentra a školní minizoo

Pocházím z horské vesnice a jako u většiny lidí na vesnicích v té době se i u nás chovala všeljaká hospodářská zvířata. Takže vztah ke zvířatům jsem měla od samého začátku. Ale to mi nestačilo, všechno, co kolem lezlo, běhalo a létalo mě fascinovalo. Takže už jako předškolní dítě jsem chytala kde co a zkoušela to chovat v různých nádobách doma nebo na zahradě. I přes velkou nelibost rodičů, kteří mé nadšení pro tuhle "havěť", z které nebyl žádný užitek nesdíleli a několik prvních let mi moje "úlovky" vyhazovali a snažili se mi tahání dalších zvířat dom zakazovat, včetně následujících fyzických trestů. Ale když to nikam nevedlo- něco mi vyhodili, nabančili mi a já vzápětí přitáhla zas něco jiného- tak časem rezignovali, hlavně, že se o to nemuseli sami starat. Takže moje první terarijní a akvarijní zvířata byly tuzemské horské druhy, ale "exotická zvířata" pro mě už byly i druhy vyskytující se v nižších polohách, takže třeba ze školních výletů jsem si vždycky dovezla kupu kuňek, zelených skokanů a ropuch, agilisky atd, které se u nás na horách nevyskytovaly. Pak začla přibývat i různá divoká handicapovaná zvířata, která mi nosili lidé z okolí. Cca v 10letech jsem našla berusku popálenou při vypalování trávy a vyléčila ji pomocí "babských rad a mastiček". To byl můj první jedovatý had, na kterém jsem se naučila manipulaci a taky poznala první uštknutí . Postupně začaly přibývat i zvířata z Bulharska, Ruska, Kuby a další podle doby dostupné druhy. A tak to šlo až do současnosti, kdy chovám kde co

Auri: Ty už si v deseti chytala berusky a byla si i uštknutá?

ne, uštknutá až ve 12ti..

Tak u mě to bylo tak, že jsem už odmala hodně četl, hlavně o dinosaurech, po čase mi došlo, že Allosaura domu asi fakt nepořídím, tak jsem se přeorientoval na hady. Tahal jsem domů natrixky i berusky a rodiče mi koupili první gutku v naději, že domů přestanu nosit berusky.To bylo někdy ve čtvrtý třídě, pak přišlo ještě pár užovek, ale jinak nic. Zlom přišel, když jsem se dostal na střední do zoo kroužku, kde jsem se toho pod vedením Libora Večeři hodně naučil a kde jsem taky uviděl prvního stepáka a pak už to šlo rychle Teď je ze mě šílenec, kterej bez zvířat nedokáže žít a jsem na to náležitě pyšnej

...k teraristice jsem se dostala díky naší rozvinuté tržní ekonomice , kdy lze koupit exotická zvířata za pár kaček tak snadno jak rohlíky v samoobsluze

Naštěstí, rovněž díky tržní ekonomice zpřístupněnému více i méně potřebnému chovatelskému vybavení , literatuře a rozvinutým informačním technologiím ,lze stejně tak snadno získat potřeby k jejich chovu ( už ne tak za pár kaček) i návody k uchovávání při životě ....

Pak už snad musí stačit jen do kolébky daná láska k přírodě , empatie k živému organismu , trošku ( nebo i více ) šílenství , chuť ke studiu , touha k poznávání , čas a vůle k sebeobětování ( i k obětování blízkých ) a hlavně "zelené prsty " ,které , na co živé sáhnou ,to kvete ...

Já se přiznávám, že jsem chtěla jen něco pěkného ke koukání v obyváku, teď už je mám v každé místnosti.

Já jsem začel domů už v útlém věku tahat různé ještěrky, žáby a čolky v kombinaci s neustálými navštěvami zoo a jednoho zverimexu tady u nás, jehož majitelem byl velký terarista. Už tenkrát měl i na prodejně velký terária s krajtama, krokouše, varany a moře dalších terarijních zvířat. No a já tam byl pečenej vařenej a všechno to tam sledoval a vyptával se Po všech těch různých zvířatech co jsem ulovil u nás v přírodě, křečcích, myších atd. přišla po škole moje první guttka a lugubrisy. No a od tý doby se vezu

Alergie, astma, ale chtěla jsem zvíře. Ještě na vejšce jsem byla převědčená, že se to poddá, tak jsem si pořídila myš a později potkana. S heslem: Buď zhyne alergie nebo já! Když bylo jasný, že alergie nezhyne a mně se taky ještě zhynout nechce, rezignovala jsem a skončila u ne moc dobře udržovaného akvárka. Až když později začaly škemrat děti, přemýšleli jsme s manželem, jaké zvíře si dopřát. Vyhrál leguán a zcela jsme mu propadli. Do budoucna plánujeme ještě felsumky.

[mod]NEČEK - USER BAN (Jan Lauermann)[/mod]

ty by sis místo jedovatých hadů jakožto i všech ostatních zvířat měl pořídit hlavně dobrého psychiatra

Nedávno se mě máma ptala, jak jsem se k tomu vlastně dostal. Tak jsem jí připomněl jak nás s bráchou vzala na jaře 86? (po tom co ztroskotaly plány se psem a kočkou) na burzu do Holešovické tržnice a tam jsem ohromenej koukal na mláďata krokodýlů a všechny ty hady. Odnesli jsme si tenkrát párek Džungaráků... o pár let později jsem navštívil strejdu ve Švajcu a zjistil že má plný sklep akvarijních rybiček. To byl druhý impuls a pak samozřejmě návštěvy kamarádů na základce, jejichž tátové chovali krajty a hroznýše... Teď to bude 9 let co se tomuto koníčku věnuju aktivně a musim říct, že to láska na celý život. Mám jenom pár terárií, ale posedlost to je šílená...

No, já začal s P.regius, předtím jsem choval jsne pavouky, křečky atd prostě klasiku, ale nic mě neoslovilo až potom ta P.regius :) Kupoval jsem jí křečky ze zverimexu(drahé) tak jsem se rozhodl že si udělám chov myšek. Myši se mi rozmnožili tak že z 3 myší na začátku bylo zachvilku několik desítek a já si řekl "Co s tím"? Záminka k pořízení dalších zvířátek byla jasná
Zatím mám:
2.1 P.regius
1.1 B.constrictor
1.1 V.exanthematicus
A ted mám ještě jedno terárko volné takže se rozhoduji co pořídit nejspíš ale užovky, skoro každý s nimi začínal tak abych o něco nepřišel :)
Rád bych více, ale můj pokoj má rozlohu asi 3x3.5m tak je těžké sem něco narvat dalšího, když jen půlku zabírá terárko pro varany.
Už ted jsem nedávno spálil poslední 2 skříně protože zavazeli, věci mám vedle terárek v komínku. Dále přemýšlím o zrušení postele zabírá moc místa
Rodina se na mě dívá trochu divně, prostě nechápou k čemu je to dobrý když se to skoro nehýbe věčně zalezlé a žere to hodné myšky, zatím bydlím u rodičů, až za 6 měsíců dokončuji doufám školu a stěhuji se do svého a tam bych si rád pořídil ještě neco pokud budou finance.

Ja jsem naopak dite mesta z naprosto ne-zvireci rodiny (meli jsme jen rybicky,kterym nasi odmitli poridit vzduchovaci kamen,protoze dela bordel,a jejichz zbytky pri nasi zimni dovoleny po havarce topeni zmrzly!).

Jednou pak byvaly kolega prinesl do prace hroznyse,ktery me uplne uchvatil,a od te doby jsem si rikala,ze se JEDNOU do hadu taky pustim.Po par letech jsem to jen tak placla v nove praci a v zapeti za mnou prisla kolegyne,jestli bych pry misto toho hada nechtela jejiho jemenaka,ze se stehuje do zahranici a nevi,co s nim. Po kratkem vahani a rychlostudiu jsem po tom skocila. Chameleonice ale mela od zacatku trable,coz me rychle privedlo sem na TP. Pres tu jsem se seznamila s jednim mistnim chameleonim nadsencem (posukem? a od te doby to jede:)

Přes různé tahání ještěrek na venkově, chytání úžovek po loukách, kamarádka měla úžovku červenou a od té doby to byl můj sen až jsem si domu konečně pořídila želvu a hned rok na to hada a jen u toho to v budoucnu určitě nezůstane :)

Začalo to tím, co se dalo odchytit venku a chovat na zahradě... Takže slepýši, ještěrky, hlemýždi, chrostíci atd. Pak jsme jeli kamsi na dovolenou a byli tam tarentoly, takže jsem zahořela po gekonech a v tu chvíli i rodina pochopila, že je prostě potřebuju mít doma
Takže někdy kolem 11 přišli první gekoni... a s tím, jak jsem chodila pro krmení do zverimexu, se to rozjelo spíš víc - takže pak přišli gekončíci, chameleoni, agamy... + jsme ještě měli doma Trachemysku, co jsem dostala někdy dřív...
Naši moc nadšený nebyli, plazi nejsou zrovna jejich oblíbenci, ale doufali, že aspoň přestanu domů tahat toulavý kočky Což se jim úplně nesplnilo no.

U nás to začal syn a já se vůbec nebránila...Jako malý(cca 2 roky) zašlapával mravence na pískovišti...pokárala jsem ho a vysvětlila mu, že mají také právo na život a ať si všimne jak jsou zajímavý. Od té doby již nic nezabíjel. Naopak vše zkoumal. Po čase to začal tahat domů...různý hmyz, pokračoval žábama a slepíšema. Když mu bylo asi osm, pořídila jsem mu první ještěrku-paroedura pictus-no slavná koupě to nebyla, ale chybama se člověk učí. Jak milý pictusek zašel, pořídila jsem k vánocům korálovku sedlatou. A tak to vše začalo...dnes toho máme po bytě co se kam vejde.

Tak můj příběh teraristiky začal bohužel smutně, jelikož jsem k 10 narozeninám dostal leguána v teráriu pro křečka. Bohužel tehdy v naší rodině nebyl nikdo kdo by si nastudoval co tohle zvíře potřebuje a mě to v 10 letech nenapadlo ani netrklo, že to asi nebude to pravé ořechové pro tohohle tvora, takže za pár měsíců jsem se s legem loučil s obrovskýma slzami na zahradě. Naštěstí uběhlo od té doby 8 let a mě ten lego pořád nějak vězel v paměti a chtěl jsem svou chybu napravit. Takže po letní brigádě šla každá koruna po nastudování informací do výroby terária adekvátních rozměrů a to co zbylo, šlo po zdejší komunikaci s chovateli do světel a různých drobností. Suma sumárum lego se blíží k 2 roku života u mě a má se jako prase v žitě. Jenže po pár měsících jsem se začal poohlížet na burzách a internetu po ostatních zvířatech a šlo to se mnou z kopce. K legovi přibyly dvě agamky a teď nedávno i phelsumka, která mě učarovala a už pomalu zajišťuji podmínky pro rozšíření o další druhy těchto užasných stvoření.